Moje první praktické zkušenosti z angličtinou

Svůj první velký rozhovor v angličtině jsem zvládl ve Francii. Bylo mi tehdá 21 a bylo to s člověkem, který se taky učil anglicky. Vůbec jsem ho neznal a stopnul jsem si ho u dálnice nedaleko Lyonu. Byl podobně starý jako já.

Povídali jsme si hodiny anglicky. Vlastně z toho potom bylo pár dní. Nebylo to jednoduché, ale nějak jsem se tím prokousal.

Během těchto rozhovorů jsem poznal, o čem je “schopnost komunikovat” v angličtině. Jak je (ne)důležitá anglická gramatika. Jak je důležité znát anglická slovíčka a další neocenitelné věci.

Po těchto i během těchto hodin a dnů anglického povídání, zjistíte co funguje a co ne.

Přemýšlíte o tom a řeknete si, “Aha, tak takhle to v angličtině funguje. Když řeknu tohle, tak on mi vůbec nerozumí. Naopak, pokud řeknu tohle, tak tomu on rozumí a odpoví mi.”

Pak si řeknete, “Aha, tohle anglické slovíčko on říká takhle. To je zajímavé. A tohle vůbec neznám. Tohle mi on musí znovu vyvětlit.”

A taky si řeknete, “Tohle se přeci dalo říct anglicky jinak, jednodušeji. Proč jsem se do toho tak zamotal.”

Zkrátka získáte zkušenost s angličtinou v praxi, co vás žádná kniha nenaučí. Na vlastní kůži to zažijete a pak to víte. Tečka. To je praxe, to je vaše zkušenost s komunikací v angličtině.

Tehdá jsem neuměl dobře anglicky. Znal jsem pár set anglických slovíček, ale měl jsem něco jiného, možná něco důležitějšího než samotné znalosti. Měl jsem ochotu komunikovat a učit se. Měl jsem ochotu ptát se a poslouchat toho druhého, co mi anglicky říká.

Kniha nebo učebnice vám můžou dát něco jiného, pokud to jsou dobré knihy nebo dobré učebnice angličtiny. Můžou vás naučit nová slovíčka a dát vám teoretické znalosti. Ale praxe už je potom na vás.

Za mě, každé anglické slovíčko, které jsem se do té doby naučil, se mi hodilo. Použil jsem ho, když jsem chtěl něco vysvětlit.

Ale když jsem chtěl něco říct, co jsem neznal, jéjda. Jak jsem tápal….. Hledal a lovil jsem to ve své paměti. Říkal jsem si, “Proč jsem se víc neučil.”

Něco jsem ale zvládnul. Učil jsem se jednoduše vyprávět o svém životě, o své rodině, kolik mi je, co jsem studoval a kde, co mám rád, co chci dělat a podobně.

Všechno, co jsem se do té doby naučil, jsem v těch anglických rozhovorech zůročil.

Něco jsem o tom napsal v anglické povídce, Stopem k moři.

To byl můj první opravdový životní rozhovor, moje první praktická zkušenost v angličtině. Něco, co se nedá přenést pomocí slov. Něco, co si musí každý sám zažít.

Nebojte se a pusťte se do života a do komunikace. Ať je vám kolik vám je. Uvidíte, že budete bohatě odměněni.

Photo by Artyom PJ on Unsplash
Photo by William Felker on Unsplash
Photo by Nicholas Sampson on Unsplash