Skype Rezacova
A: Nazdar. Můžete mi pomoct?
B: Ano. Co potřebujete?
A: Můj let je zítra a potřebuju vytisknout můj
palubní lístek.
B: To není problém. Mohu to pro vás vytisknout.
A: Opravdu? Vy jste skvělá.
B: Já vím. Máte e-mail od letecké společnosti?
A: Ne. Nemám to.
B: Chápu. Můžeme najít váš palubní lístek na
internetu.
A: To je dobrý nápad.
B: Budu potřebovat váš e-mail a vaše heslo.
A: Tady máte.
B: OK. Zde je váš palubní lístek.
A: Velmi moc vám děkuji.
A: Dobré ráno. Jak se máte?
B: Mám se fajn a vy?
A: Skvěle. Děkuji.
B: Mám otázku na oblečení.
A: Ano?
B: Perete tady oblečení?
A: Peníze ne, ale oblečení ano.
B: Jaká je cena?
A: Jedna plná taška je za 100 randů.
B: 100 randů. To je 8 dolarů, že?
A: Je to 7 dolarů a my to také vyžehlíme.
B: Pěkné. Kam mohu položit moje oblečení?
A: Položte vaše oblečení na postel a zítra my
položíme vaše čisté oblečení zpátky.
B: Děkuji. Uvidíme se později.
A: Uvidíme se později, aligátore.
A: Nazdar. Co pro vás mohu udělat?
B: Můj let je ve 2 ráno.
A: OK.
B: Teď je 7:30 večer. Mohu použít letištní
autobus a jet do centra?
A: Ne. Poslední letištní autobus jezdí každý den
v 7 večer.
B: To je zlý. Mohu jít do centra?
A: Samozřejmě. Potřebujete si vzít taxík nebo jet
autobusem.
B: OK. Jaká je cena taxíku?
A: Je to mezi 10 a 15 dolary.
B: OK a autobus?
A: Autobus je za 7 dolarů.
B: Děkuji.
A: Prosím. Další, prosím.
A: Fajn. Jak dlouho zůstanete?
B: Zůstanu tři nebo čtyři týdny.
A: OK. Tři nebo čtyři týdny.
B: Budu platit na čtrnáct dní a později budu platit
znovu. Jaká je cena?
A: Ceny jsou různé. Za jeden den je to 37 euro.
Za jeden měsíc je to €615.
B: Opravdu? Plánuji zůstat minimálně tři týdny.
A: Je pro vás lepší, zaplatit za jeden měsíc.
B: Vidím. Je lepší zaplatit za jeden měsíc. To je
za pokoj, že?
A: Ano. Uklidíme váš pokoj každý den.
B: OK. Můžu platit kartou?
A: Ano. Máte Visa nebo Mastercard?
B: Podívejme se. To je Mastercard.
A: Děkuji.
A: Promiňte. Mohu vidět váš cestovní pas?
B: Ano. Zde.
A: Toto je průkaz totožnosti. Ne cestovní pas.
B: Já vím. Toto je můj průkaz totožnosti. Zde je
moje fotka. Vidíte? To jsem já.
A: Vidím. Vy potřebujete mít váš cestovní pas.
B: Opravdu?
A: Ano. Máte cestovní pas?
B: Ne tady.
A: Kde to máte?
B: V hotelu. Já nevím, že musím mít můj
cestovní pas s sebou.
A: Ano. Musíte mít cestovní pas.
B: OK. Rozumím.
A: Dnes nebudete platit. Příště si vemte váš
cestovní pas s sebou.
B: Vezmu. Děkuji.
A: Mohu vidět vaší letenku, pane?
B: Ano. Tady je moje letenka.
A: Lituji, pane, ale tady nemůžete sedět.
B: Ale mě se líbí toto sedadlo. Má to hodně
prostoru pro moje nohy.
A: Já vám rozumím, pane. Toto je byznys třída.
B: Skvělé. Já se chci učit o byznyse.
A: Toto není škola. My jsme v letadle. Vaše
letenka je na turistickou třídu.
B: Nemám rád ekonomii. Já chci být v byznys
třídě. Tady je větší obrazovka a jídlo je také
lepší v byznys třídě, že?
A: Musíte jít na vaše sedadlo, které je v turistické
třídě.
B: Turistická třída má malý prostor pro moje
nohy a obrazovka je také malá.
A: Prosím. Vstaňte a jděte k vašemu sedadlu.
B: OK. Můžu se později vrátit?
A: Promiňte. Kdy jede další autobus?
B: Já nevím. Písmena na jízdním řádu jsou
velmi malá. Já to nemůžu přečíst.
A: Já to také memůžu přečíst. Obvykle mám
brýle, ale dnes je tady nemám.
B: To je zlý. Také mám tento problém. Mám
moje brýle v hotelu.
A: Já to nevidím a vy to také nevidíte. Co
můžeme dělat?
B: Máte tady chytrý telefon?
A: Ano. Mám chytrý telefon. Proč?
B: Uvidíte. Můžete udělat fotku tohoto jízdního
řádu?
A: Ano. Počkejte. Tady je ta fotka.
B: Teď jsou písmena větší. Vidíte to?
A: Ano. To je skvělé. Děkuji. Další autobus přijede
v 10:15.
A: Ahoj. Potřebujete pomoc?
B: Ano. My chceme jet na hrad.
A: Hrad… Chápu. Na vašich kolech?
B: Ano. Na této silnici je hodně aut.
A: Znám jednu cestu, kterou můžete použít.
B: Dobrá. Kde to je?
A: Jeďte tudy ke kruhovému objezdu. Na kruháči
zatočte vpravo.
B: OK. Zatočíme vpravo.
A: Potom potřebujete jet přes most.
B: Dřevěný most?
A: Ne. Je to z kovu. Pak za mostem doprava.
Můžete použít tu cestu přímo na hrad.
B: Skvělé. Děkujeme za vaší pomoc.
A: Mějte pěkný výlet.
B: Mějte pěkný den.
A: Mám otázku. Je věž tudy?
B: Černá věž?
A: Ano. Je to dlouhá cesta?
B: Ne. Jděte tudy k náměstí. Bude to na pravé
straně.
A: Děkuji. Váš jazyk. Jak dlouho?
B: Náš jazyk? Co?
A: Jak dlouho to zabere naučit se to?
B: Není jednoduché naučit se náš jazyk.
A: Chápu.
B: Máme hodně rozdílných slov na jedno slovo.
A: Opravdu?
B: Naše gramatika také není jednoduchá. Pro
lidi z jiných zemí není jednoduché se to
naučit.
A: Chápu. Děkuji, nashle.
B: Mějte pěkný den.
A: Ahoj. Vidím na dveřích, že máte pokoj zdarma.
Je to pravda?
B: Ano. Máme volný pokoj. Jak dlouho chcete
zůstat?
A: Zůstanu jeden týden.
B: Sedm dní. Skvělé. To bude 336 dolarů.
A: Cože? To není zdarma?
B: Ano, je, ale musíte zaplatit 336 dolarů.
A: Ten pokoj je zdarma, ale musím zaplatit?
B: Ano, musíte zaplatit. To je tady normální.
A: To není normální. Zdarma je, když
nepotřebujete platit.
B: Ne. Volné je, když lidé nejsou v pokoji.
A: Pokoj je zdarma, ale není zdarma. Já tomu
nerozumím. Lituji, ale nechci váš pokoj
zdarma.
B: Žádný problém.
A: Promiňte. Je toto terminál 1 nebo 2?
B: Tady je terminál 1.
A: Děkuji. Kde mohu najít mojí odletovou bránu?
B: Z jaké odletové brány poletíte?
A: Moment, prosím. To je brána A6.
B: Je to tudy, pane. Nejprve půjdete skrz
pasovou kontrolu.
A: OK. Pasová kontrola. A pak?
B: Pak potřebujete jít skrz obchody.
A: Obchody? Můžu koupit cigarety?
B: Ano. Najdete v těchto obchodech dobré ceny.
A: Opravdu?
B: Ano. Můžete koupit nějaké suvenýry a
můžete si také sednout do kavárny.
A: Kavárny?
B: Ano. V zóně cestujících můžete najít různé
kavárny. Můžete sedět a odpočívat.
A: Ahoj. Toto je terminál 1, že?
B: Ano, co potřebujete?
A: Potřebuji jít k odletové bráně.
B: Z jaké odletové brány poletíte?
A: Podívejme se. To je B5. Kudy to je?
B: Musíte jít tamtudy.
A: OK. Můj let je ve 3:55.
B: Buďte u brány ve 3:15.
A: Fajn. Je to dlouhá cesta?
B: Cesta k B5 je delší.
A: Co je to to “B”?
B: “B” není nejlepší. “A” je nejlepší, samozřejmě.
A: Cože?
B: Ne. “A” odletové brány jsou na pravé straně
letiště a “B” brány jsou na levé straně.
A: Chápu. Děkuji.
A: Ahoj. Máte….?
B: Ano, mladý muži. Jak vám mohu pomoci?
A: Já chci koupit …… .
B: Poslouchám. (teď)
A: Já ….. Já …… Já potřebuju …. .
B: Ano. Co potřebujete?
A: Já můžu ….., potřebuju ….., chci …., musím
…. koupit tyto…… .
B: Co? Já vám nerozumím. Co chcete koupit?
A: Ona a já budeme mít …. dnes v noci.
B: Vy a …. kondomy?
A: Ano, madam. Kondomy.
B: Toto je poprvé, co vy kupujete kondomy, že?
A: Ano, to je.
B: Tady to je. Mějte skvělou noc.
A: Kde mohu najít restauraci?
B: Jděte tudy. Pak zatočte vpravo a pak zatočte
vlevo. Jsou to poslední dveře nalevo.
A: Je to teď otevřené?
B: Samozřejmě.
A: Děkuji.
B: Není zač.
A: Promiňte. To není restaurace. To je záchod.
B: Vy nechcete jít na záchod?
A: Ne. Já chci jíst. Na záchodě nejsou žádná
jídla.
B: Aha. Restaurace. To je jinudy. Musíte jít tudy.
A: Děkuji.
B: Počkejte. To není všechno. Za židlema
zatočte vlevo.
A: OK. Já to najdu. Uvidíme se později.
A: Ahoj. Chci vyměnit nějaké peníze.
B: Jste na správném místě, pane.
A: Mám eura a chci Jihoafrický Rand.
B: Lituji. My nemáme tuto měnu.
A: To je zlý. Chci také koupit Brazilský Real.
B: Lituji, ale my tuto měnu také nemáme.
A: Ne? Co ještě nemáte?
B: My nemáme všechny měny, které vidíte na
této obrazovce.
A: Proč to máte na obrazovce?
B: Protože kupujeme tyto měny a pak je
prodáváme. Tyto nejsou typické měny v této
oblasti. Proč chcete tyto měny?
A: Budu do těchto zemí cestovat.
B: Chápu. Máte hodně peněz, pane?
A: Ano. Chcete cestovat se mnou?
B: Samozřejmě.
A: Promiňte. Mohu tady použít Wi-fi?
B: Nemůžete teď používat Wi-fi.
A: Proč ne? Máme 21. století, že?
B: Ano, ale v letadle nemůžete na vašem mobilu používat Wi-fi.
A: Ne?
B: Váš mobil musí být v letovém režimu, když
jste v letadle.
A: To je zlý. Co můžu dělat?
B: Můžete sledovat filmy.
A: Filmy? Kde?
B: Před vámi. Vidíte tuto obrazovku?
A: Ano. Jak to můžu používat?
B: Dotkněte se toto tlačítka a můžete sledovat filmy.
A: Děkuji.
B: Prosím.
A: Ahoj. Hamburger a Pepsi, prosím.
B: Znovu, prosím?
A: Chci jeden hamburger a Pepsi.
B: Víte, že jste v knihovně?
A: Jaký je problém?
B: Lidé tady musí být ticho.
A: Omlouvám se. Jeden hamburger a Pepsi.
B: My tady neprodáváme hamburgery.
A: A Pepsi?
B: Ne. My tady máme knihy.
A: Já nechci číst o hamburgrech. Já chci jíst
hamburger. Jsem hladová.
B: Jste na špatném místě, madam.
A: Špatné místo?
B: Ano. Kavárna je tudy.
A: Nashledanou.
A: Ahoj. Pracujete tady?
B: Ne, nepracuji.
A: Můžu si sednout na tu židli?
B: Samozřejmě. Co jiného chcete s tou židlí
dělat?
A: Můžu udělat oheň.
B: Co? Oheň?
A: Tohle je dřevěná židle, že?
B: Ano je to ze dřeva.
A: Můžu s tím udělat oheň.
B: Nemůžete udělat oheň v muzeu.
A: Ne, ale můžu jí vzít domů a udělat drilování.
B: Mám ráda grilování.
A: Fajn. Vy vezmete tu židli a já připravím
grilovačku.
B: To je dobrý plán.
A: Ahoj. Mám otázku. Chci jít na toto autobusové
nádraží.
B: To je tady.
A: Tady? Ale já mám obrázek a na obrázku není
toto autobusové nádraží.
B: Odkud je ten obrázek?
A: Je to z webové stránky na internetu.
B: Vidím. To je starý obrázek. Oni mají na
webové stránce staré autobusové nádraží.
Toto je nové autobusové nádraží.
A: Je to opravdu toto autobusové nádraží?
B: Ano. Kam budete cestovat?
A: Do Prahy se žlutým autobusem ve 3
odpoledne.
B: Já budu také cestovat s tím autobusem.
A: Děkuji.
B: Uvidíme se v autobuse.
A: Prosím, položte váš notebook pod sedadlo
před vámi.
B: Já?
A: Ano, vy. Nemůžete teď používat váš notebook.
B: Proč ne?
A: Protože budeme vzlétat.
B: My budeme co?
A: Vzlétat. To je, když letadlo začne letět.
B: Rozumím. OK. Kam můžu položit můj
notebook?
A: Pod sedadlo před vámi.
B: Můžu použít můj notebook později?
A: Až vzlétneme, potom můžete používat váš
notebook 8 hodin.
B: Žádný problém. Položím můj notebook pod
sedadlo.
A: Děkuji.
A: Ahoj. Vaše lístky, prosím.
B: Zde jsou naše lístky.
A: Děkuji. Na cestě je problém a my pojedeme
autobuse 20 kilometrů.
B: Toto není přímý vlak?
A: Je, ale oni opravují koleje.
B: Tento vlak nepojede přímo do Vídně?
A: Ne. Příští stanici musíte jít do autobusu a
později znovu do vlaku.
B: My máme těžké kufry.
A: Lituji, ale musíte vzít vaše kufry s sebou do
autobusu.
B: Jaký čas musíme jít do autobusu?
A: To bude v 11 dopoledne. Já budu stát na pravé
straně před vlakem. Autobusy budou u
stanice.
B: Děkuji.
A: Ahoj. Máte krásný obchod.
B: Děkuji. Jak vám mohu pomoci?
A: Já chci prodat nějaké suvenýry.
B: Koupit nebo prodat?
A: Omlouvám se. Samozřejmě koupit. Kupujete
loutky?
B: My nekupujeme loutky. My prodáváme loutky.
A: Ano, vy prodáváte. Jaké jsou ceny?
B: Jsou od 10 euro do 100 euro.
A: Vidím. Já chci prodat tohoto krále.
B: Chcete koupit tohoto krále?
A: Ano, koupit. Omlouvám se. Já pozměňuju
"kupovat" za "prodat."
B: Rozumím. Je to 80 euro.
A: Tady je 80 euro.
B: Tady je váš král. Nashle.
A: Ahoj. Můžu vám pomoct?
B: Ano. Já chci koupit spodní prádlo.
A: Pro vás nebo pro vaší dámu?
B: Spodní prádlo pro mě.
A: Můžete to najít spodní prádlo v tamté oblasti.
B: Děkuji, ale můžete mi to pomoct najít?
A: Jaké spodní prádlo potřebujete?
B: Trenýrky.
A: Pojďte se mnou. Tady máme trenýrky.
B: Líbí se mi tyto. Jakou velikost máte?
A: Podívejme se. Máme velikosti M, S, L.
B: Potřebuju XL. Máte XL?
A: Lituji, ale nemáme.
B: To je zlý. Já nemůžu mít menší velikosti.
Děkuji za vaší pomoc.
A: Není zač.
A: Ahoj. Jakou polévku máte?
B: Máme rajčatovou nebo hrachovou polévku.
A: Hráškovou polévku?
B: Ano. Je to zelené.
A: Aha. Já vím. Hrášková polévka. Mám rád hráškovou polévku, ale pak je můj žaludek plný větru.
B: To je, co hrášek občas dělá.
A: OK. Dám si rajčatovou polévku.
B: OK. Je to vše?
A: Ano. Ne, počkejte. Máte sardinky v oleji?
B: Ne, nemáme. Ale máme pstruha na másle a brambory.
A: Pstruh na másle? Je to zdravé?
B: Pstruh je velmi zdravý.
A: Já to chci zkusit. Fajn, dám si rajčatovou polévku a pstruha na másle.
A: Ahoj. Co budete jíst?
B: Dám si špagety se sýrem.
A: OK. Špagety se sýrem.
B: Jak dlouho to zabere?
A: Zabere to pět minut.
B: Skvělé.
A: Zde je vaše jídlo.
B: Děkuji. Počkejte. Vidím houby. Hodně hub!
A: Ano. Toto je vaše jídlo. Špagety se sýrem a houbama.
B: Já nerada houby. Já tohle nemůžu jíst.
A: Ale je to na našem jídelním lístku. Podívejte.
B: Ano, teď to vidím. Nebudu to jíst. Můžete si to vzít. Sbohem houby. Dám si pstruha s bramborama. Žádné houby.
A: OK.
A: Čau. Já chci koupit lístek na autobus.
B: Nazdar. Kam chcete jet?
A: Já mám 20 liber hrušek, které chci prodat na trhu v Praze.
B: Hrušek? Můžu to vidět?
A: Tady. Můžete si jednu vzít.
B: Děkuji vám. Co chcete za jednu libru?
A: €1. Já jsem farmář a toto jsou moje hrušky.
B: Nepořebujete jet do Prahy, pane farmáři. Já od vás všechny hrušky koupím.
A: Opravdu?
B: Ano. Já udělám koláč pro mojí rodinu. Tady je 20 euro. Nashle. Další cestující, prosím.
A: Ahoj. Já chci jet do Prahy a prodat moje meruňky na trhu.
B: Meruňky. Můžu to vidět?
A: Ano. Vemte si jednu.
A: Děkuji za vaší pomoc.
B: Prosím.
A: Prosím, neříkejte "Prosím."
B: Proč ne? Vy také říkáte "Prosím."
A: Já můžu říkat "Prosím," protože vím jak použít "Prosím." Můžete říct "Prosím," když se ptáte na otázku.
B: Ano, já vím. Co je špatně na mém "Prosím?"
A: Špatně? Když říkáte "Děkuji vám," lidé obvykle neříkají "Prosím."
B: Ne? Co říkají?
A: Lidé říkají "Welcome."
B: “Welcome?" Já používám "Welcome," když dáma navštíví můj dům.
A: Také můžete použít "Welcome" v této situaci, ale ne "Prosím."
B: To je pro mě nová informace. Děkuji vám.
A: Další cestující, prosím.
B: Prodáváte lístky na autobus?
A: Ano. Kam chcete jet?
B: Já mám 10 kilogramů malin a chci to prodat na trhu.
A: Kde je ten trh?
B: Já chci být v Praze 2.
A: OK. Jaký čas?
B: Čas je 2.
A: Čas je dvě nebo Praha je 2?
B: Praha 2 ve 2 odpoledne.
A: OK. Autobus pojede v 1 odpoledne. Budete v Praze 2 ve 2 odpoledne, kde můžete prodat vaše maliny.
B: OK. Jaká je cena?
A: 3 eura, prosím.
B: Tady jsou 3 eura. Děkuju.
A: Dobré ráno.
B: Špatné ráno.
A: Špatné ráno? Co je špatně?
B: V dalším pokoji je hluk.
A: Opravdu? Jaký hluk?
B: Velký muž je v dalším pokoji. On spí (teď) a je velmi hlučný.
A: Je to velký chrápač?
B: Chrápač?
A: Ano. Chrápači spí a dělají zvuk.
B: Ano. On je velký chrápač. On spí (teď) a já nemůžu spát. Tohle je špatné ráno.
A: Omlouvám se. Můžete vyměnit váš pokoj. Je to na druhé straně našeho hotelu.
B: Ano. Chci vyměnit můj pokoj teď. Nemám rád chrápače.
A: Tady je karta od vašeho nového pokoje.
A: Ahoj. Můžu vidět váš lístek, prosím?
B: Vy jste revizor?
A: Ano. Váš lístek, madam.
B: Vy jste roztomilý. Zde je můj lístek.
A: To není dobrý lístek. Tohle je letenka.
B: To je pravda. Omlouvám se. Zde je můj lístek.
A: Děkuji. Tohle je lístek z kina. Já potřebuji váš lístek na tramvaj.
B: Omlouvám se. Tady je můj lístek.
A: Co je tohle? Toto je loterijní lístek. Máte lístek na tramvaj?
B: Samozřejmě, roztomilý revizore.
A: Vidím, že máte nepořádek ve vaší tašce, madam.
B: Ano, já vím. Tady je ten lístek.
A: Děkuji. Mějte pěkný den.
B: Nashle.
A: Promiňte. V kolik můžu skočit z letadla?
B: Cože?
A: Nejprve použiju záchod a pak chci skočit z letadla. Víte, ve vzduchu není záchod.
B: Proč chcete skočit z tohoto letadla?
A: Můj kamarád Jack skáče z letadel a on říká, že je to skvělý. Já to chci zkusit, když jsem v tomhle letadle.
B: Lituji, ale nemůžete skočit z tohoto letadla.
A: Proč ne?
B: Toto je letadlo pro hodně pasažérů. Lidé skáčou z menších letadel.
A: To je zlý. Máte tady záchod nebo musím taky počkat na menší letadlo?
B: Máme tady záchod. Jděte tudy.
A: Děkuji.
A: Ahoj. Chcete jíst?
B: Ano. My chceme jíst. Vídím v jídelním lístku, že máte bramborový salát.
A: Ano, máme.
B: Co je v tom salátu?
A: Brambory.
B: Já chci vědět, jaké ingredience jsou uvnitř. Je cibule v tom salátu?
A: Já nevím. Já nejsem kuchař. Já jsem číšník.
B: Můžete pro mě tuto informaci najít?
A: Ano. Počkejte minutku.
B: Žádný problém. Já můžu počkat.
A: Mám pro vás tuto informaci. Cibule je v tom salátu.
B: To je skvělé. A jsou vajíčka v bramborovém salátu?
A: Musím najít tu informaci. Počkejte.
A: Promiňte, potřebuji být v Praze v 1 odpoledne.
B: Lituji, ale nebudeme v Praze v 1 odpoledne.
A: Proč ne?
B: Protože neumíme létat.
A: Já vím, ale já musím být v Praze v 1.
B: My jsme v autobuse. Silnice je plná aut. Vidíte ty auta?
A: Ano, ale já nemám problém s auty. Já musím být v Praze v 1 odpoledne.
B: My děláme, co můžeme.
A: Můžete jet rychleji?
B: Lituji, nemůžeme. Proč potřebujete být v Praze v 1 odpoledne?
A: Musím jet na letiště.
B: Kam poletíte?
A: Do Jemenu.
A: Ahoj. Můžete mi pomoct s tímto telefonem?
B: Pokusím se. Co potřebujete?
A: Jak můžu vidět moje kontakty?
B: Můžu se podívat?
A: Ano. Tady.
B: Musíte se dotknout tohohle horního tlačítka.
A: OK. Ale nevidím moje kontakty.
B: Jaké jméno chcete najít?
A: Jack Blackbetter.
B: OK. Pokusím se najít Jacka.
A: Já nerozumím tomuhle telefonu.
B: Lituji, ale vy nemáte žádné kontakty v tomto telefonu.
A: To je zlý. Děkuji.
B: Nashle.
A: Promiňte, pane.
B: Já?
A: Ano, vy. Je toto vaše peněženka?
B: Ano, to je moje růžová peněženka. Co se
děje?
A: Vy máte nůž v peněžence.
B: Opravdu?
A: Ano. Vy máte nůž pod mincema. Proč?
B: To je můj oblíbený nůž a nemůžu dát můj nůž
do mého kufru, protože můj kufr je v letadle.
A: Musím vzít tento nůž. Vy nemůžete jít do
letadla s nožem.
B: Ale to je můj oblíbený nůž.
A: Nemůžete letět s tímto nožem. Lituji, ale
musíte říct, "Nashledanou." vašemu noži.
B: Sbohem, můj noži.
A: Mějte pěkný let.
A: Ahoj. Máte lístek?
B: Lístek? Ne. Proč?
A: Dneska musíte mít lístek.
B: Já musím mít lístek, když chci jít do města?
A: Ano. Je to jednou ročně a dnes je ten den.
B: Proč? Já chodím do města každý měsíc a já
nikdy neplatím.
A: Já rozumím. Dnes je speciální den. Všichni
lidé musí zaplatit, když chtějí jít do města.
B: To je šílené.
A: Ano. Lidé z mnoha zemí přijíždí dnes do
našeho města. To je šílené.
B: OK. Jaká je cena?
A: 13 euro. Je to jednou ročně.
B: Tady je 13 euro. Jsem šťastný, že to je
jednou ročně a ne jednou měsíčně.
A: Ahoj. Já volám z hotelu a chci navštívit vaše
muzeum.
B: Toto není moje muzeum. Já tady pracuju.
A: Fajn. Já chci vědět …. Je muzeum dnes
otevřené?
B: Ano, je otevřené a já tady musím dnes být od
9 ráno do 5 odpoledne.
A: OK. Od 9 do 5. Jaká je adresa?
B: Vy nemáte internet ve vašem hotelu?
A: To není můj hotel. To je proč já volám.
B: Fajn. Je to 235 Bowery.
A: Omlouvám se. Můžete to hláskovat, prosím?
B: Je to 235 B-O-W-E-R-Y. Máte to?
A: Je to B-O-W-I-R-Y?
B: Ne. B-O-W-E-R-Y.
A: Mám to. Děkuji vám. Uvidíme se později.
B: Nashle.