Skype Rezacova
A: Pěkný skok, člověče.
B: Děkuju. Já rád skáču do vody.
A: Podívej. Vidím plavky (pánské) na vodě.
B: To je legrační. Někdo pravděpodobně nemá
svoje plavky.
A: To je pravda. Někdo je teď nahý. Pojďme znova
skákat. Mám rád skákání.
B: Ano. Pojďme. Počkej. Nemám moje plavky.
A: Ty jsi nahý. Rychle. Skoč do vody. Nemůžeš
se tady procházet takhle. (jako takto)
B: OK.
A: Plav pro svoje plavky.
B: Ne. Jedna žena bere (teď) moje plavky. Ne.
Ona sem plave (teď). Co můžu dělat?
A: To je moje kámoška Pamela. Zůstaň ve vodě.
B: Ale ona má velký…. ona je krásná. Já jsem
nervózní a zmatený. Pomoz mi, Arnolde.
A: Ahoj. Potřebujeme najít hotel, kde můžeme
přespat, protože zítra bychom rádi cestovali
z Los Angeles do San Franciska.
B: Proč nejedete spacím autobusem?
A: Spacím autobusem?
B: Ano. Je to jako hotel, ale menší. V noci
budete spát v autobuse a zítra ráno
budete v San Francisku.
A: Jsou postele v autobuse?
B: Každý cestující dostane svou vlastní kabinku,
kde bude jedna postel. Není to manželská
postel, ale je to pohodlné na spaní. V noci
musíte spát a být potichu. Nemůžete mluvit.
A: To je zajímavé. Je to se snídaní?
B: Ne, ale ráno dostanete kafe.
A: To je skvělý nápad na cestování. Pojďme. Kde
je ten spací autobus?
B: Tady si můžete koupit lístky a autobus je
na nástupišti 15.
A: Ahoj. Nebudeme zastavovat. Máme zpoždění.
B: Promiňte, slečno průvodčí. Rádi bychom
vystoupili příští zastávku.
A: Dnes máme zpoždění. Nebudeme zastavovat.
B: Musíme vystoupit příští zastávku.
A: Umíte skákat?
B: Já nevím. Proč?
A: Nemůžeme zastavit, ale můžeme zpomalit
a můžete skočit z vlaku.
B: Skočit? Nám je 60 let.
A: To je tady normální.
B: Opravdu? Ok. Zkusíme to. Počkejte, my
máme v tašce vajíčka.
A: Musíte být opatrní. Teď, rychle. Ukážu vám,
kde můžete skočit.
B: To je od vás milé. Hildo! Pojďme. Slečna
průvodčí nám ukáže, kde můžeme skočit
z vlaku.
A: Ahoj. Co máte?
B: My máme džus a kolu.
A: OK. Co jiného?
B: Dort, sendvič a salát. To je všechno.
A: OK. 92 dolarů, prosím.
B: Cože? Já nekupuju šperky nebo zlato.
A: Rozumím vaší reakci, ale je to 92 dolarů.
B: Co? Za tohle? To je drahé.
A: Ano. Je to drahé. To je naše strategie.
B: Proč je to drahé?
A: Máme levné letenky, ale naše letištní jídlo
je drahé.
B: To je opravdu drahé.
A: Já vím. My máme rádi, když naši cestující
musí čekat na našem letišti, protože budou
platit hodně peněz za naše jídlo.
B: Děkuji vám za informace.
A: Vítejte na mé recepci.
B: Recepce? To je legrační.
A: Máte pokoj AZ-85. Chtěl byste televizi
v vašem pokoji?
B: Já mám možnosti. Hustý. Ano, chci televizi.
A: Chtěl byste dálkové ovládání na televizi?
B: Ano. Budu ležet a relaxovat.
A: Chtěl byste tři nebo čtyři jídla denně?
B: Čtyři jídla. Můžete mi dát klíč k mému pokoji?
A: Lituji. Tento pán vám ukáže váš pokoj.
B: Ale to je ochranka.
A: To je správně. Jak dlouho tady zůstanete?
B: Pravděpodobně velmi dlouho, ale tipuju,
že tady nebudu navždy.
A: Fajn. Vítejte na Alcatrazu, pane Capone.
A: Ahoj. Rádi bychom vyměnili náš pokoj.
B: Jaký je problém? Pavouk, myš, žádné světlo,
žádný toaleťák nebo neteče voda?
A: Ne. Manželská postel.
B: Zaprvé, my nemáme pro vás volný pokoj,
lituji. Zadruhé, co je za problém s manželskou
postelí? Není rovná?
A: Ne. Je to rozkošná postel, ale víte… Já a moje
manželka… my chceme dvě oddělené postele.
B: My nemáme oddělené postele v našem hotelu.
Vy jste v hotelu “Druhá láska.” To je pro
manželské lidi jako vy. Tady vy a vaše
manželka musíte spát spolu.
A: My opravdu nemůžeme mít oddělené postele?
B: Ó můj Bože. Tato rozkošná dáma je vaše
manželka. Spěte s ní.
A: Děkuji vám. Hildo! Ta recepční říká, že spolu
musíme spát.
A: Promiňte. Vy vypadáte, že potřebujete pomoc.
B: Ano. Rád bych šel k Western Wall. Je to
přede mnou?
A: Ne. Je to tamtudy.
B: Děkuji. Je to daleko?
A: Je to 30-ti minutová procházka. Mohu jít s vámi.
B: Jste místní?
A: Ano. Jste slepý?
B: Ano. Lidé mi hodně pomáhají.
A: Cestujete sám?
B: Ano. Chtěl bych navštívit každou zemi. Toto
je moje sto dvacátá třetí země.
A: Ty brďo. Tipuju, že to není lehké.
B: Ne. Pořád se ztrácím.
A: Vy jste úžasný.
B: Děkuji za vaší pomoc.
A: Promiňte, pane. Můžete mi pomoct s mým
telefonem?
B: Jistě. Já znám telefony.
A: Mám instrukce od recepční, že můžu použít
svítilnu na mém chytrém telefonu.
B: Podívejme se. Ano, můžeme použít prst
od shora dolů.
A: Já nejsem dobrá na telefony.
B: Chápu. Tady je tlačítko svítilny. Tady máte,
madam.
A: Děkuji. Skvělé.
B: Vy nemáte světlo ve vašem pokoji?
A: Mám světlo v mém pokoji. Tohle není můj pokoj.
B: Co tady děláte? (teď)
A: Chtěla bych najít nějaké věci.
B: Jaké věci?
A: Peníze, šperky, zlato, cokoliv.
A: Dobré ráno. Jaké aktivity můžeme dělat
v tomto parku?
B: Můžete lézt na El Capitan.
A: To je zajímavé, ale já nemluvím španělsky.
B: Nepotřebujete mluvit španělsky, jestli chcete
navštívit El Capitan.
A: Hádám, že musím mluvit s tímto úředníkem.
Tímto kapitánem.
B: El Capitan není mexický úředník. Je to veliká
skála. Hodně lidí šplhá na tuto skálu.
A: Šplhá? Co je šplhá?
B: To je, když jdete nahoru jako pavouk.
Musíte používat vaše paže a nohy.
A: Chápu. Proč tohle lidé dělají?
B: Chtějí být silnější a být venku.
A: Ne. Děkujeme.
B: Nebo můžete řídit skrz náš park a dělat fotky.
A: Promiňte. Vidím tady hodně starých lidí.
B: Ano, mladý muži. My máme čas.
A: Čekáte na Banány? (teď)
B: Ano. Máte také rád banány?
A: Jistě. Já miluju Banány.
B: Banány jsou lahodný.
A: Lahodný? To je legrační. Mám otázku. Máte
lístek navíc?
B: Lístek? Na co?
A: Na koncert, samozřejmě.
B: Jaký koncert? O čem to mluvíte?
A: Tohle není fronta na kapelu Banáni?
B: Ne. My čekáme před supermarketem. Oni
mají čerstvé banány z Kostariky.
A: Omlouvám se. Já musím být opilý.
B: Žádný problém, mladý muži. Počkejte tady.
Můžeme si promluvit a pak jít na koncert.
A: Fuj. Co je tohle?
B: Prosím?
A: Co tady tohle zvíře dělá? (teď) Fuj.
B: To je moucha. Mouchy létají. To je normální.
A: Otevřete okno, rychle. Já to tady nechci.
B: Tento vlak je klimatizovaný. Okna jsou
zavřená a nemůžou být otevřená.
A: Nemám ráda létající zvířata. Je to na vaší hlavě.
B: Prosím. Au! Nebijte mě. Ta moucha není na
mé hlavě. Je na okně. Támhle. Podívejte.
A: Aha. Ano. Musím to zabít. Dobrá. Je to mrtvé.
B: Vidím, že jste silná žena.
A: Krev na okně. Fuj.
B: Mějte pěkný výlet. Nashledanou.
A: Počkejte. Vidím druhou mouchu.
A: Promiňte. Mám malý problém s mojí
kamarádkou vedle mě.
B: Co je špatně? (Co se děje?)
A: Podívejte se na ní. Ona obvykle nespí v letadle.
B: Jsou její oči zavřené?
A: Ano.
B: OK. Dotkněte se jejího těla.
A: OK… Žádná reakce.
B: Vidím. Plácněte jí do tváře.
A: OK…. Žádná reakce.
B: Fackněte jí znovu a silněji.
A: OK…. Ano, ona je OK.
B: Dobrá. Já se vrátím s vodou. Vaše
kamarádka musí chodit.
A: Velmi moc vám děkuji.
A: Mohu vám pomoci?
B: Váš obchod je rozkošný.
A: Omlouvám se. Já neslyším dobře.
B: Váš obchod je rozkošný!
A: Ano, lidé sem rádi chodí, ale obvykle
se nevrací.
B: Vy prodáváte ponožky v párech, že?
A: My prodáváme ponožky tady. Ne v Paříži.
B: V párech! Dvě ponožky stejné velikosti.
A: Ano, samozřejmě. Prodáváme ponožky v párech.
B: Máte trenýrky?
A: Ne, já nejsem opilá. Já nemůžu pít alkohol,
když jsem v práci.
B: Trenýrky! Máte trenýrky?
A: Já nemám trenýrky. Můj manžel má trenýrky.
Já nenosím trenýrky.
B: Chápu. Milé vás potkat. Nashledanou.
A: Čau, mám problém. Je zima v mém pokoji.
B: Čau. Já v tom nevidím žádný problém.
A: Ne?
B: Samozřejmě, že je zima. Chcete plus 40 ve
vašem pokoji, když venku je mínus 20?
A: Já mám na sobě tři páry ponožek, dvoje
kalhoty, pět triček, dvě bundy, ale je mi zima.
B: Vám je zima?
A: Ano. Můžete s tím něco udělat?
B: Lituji, ale to je tady normální. Jestli je vám
zima, zacvičte si, posilujte nebo se projděte.
Dělejte něco, víte?
A: Tohle je hrozné. Já jsem z Afriky. My nemáme
chladné počasí.
B: Já podzemka. Já rozumím. Tohle není Afrika.
Jste na Islandu. Tady je obvykle velmi chladno.
A: Můžete pro mě udělat horký čaj, prosím?
B: Ano. Tohle můžu udělat.
A: Promiňte, policisto.
B: Ano, madam.
A: Znáte tuto oblast?
B: Ano, madam. Znám.
A: Jsem trochu zmatená. Ráda bych našla pár
míst. Můžete mi dát nějaké informace?
B: Pokusím se.
A: Nejprve, kde je obchod s tabákem?
B: Je to na tamtom rohu. Odtud to můžete vidět.
A: Vidím. Děkuji. Kde je tramvajová zastávka?
B: Tramvajová zastávka je za tamtím rohem.
A: Za tamtím rohem. OK. Fuj.
B: Co je špatně (Co se děje,) madam?
A: Podívejte. Co tamtem muž dělá? (teď)
B: On čůrá v rohu. Promiňte. Musím jít.
A: Žádný problém. To je hrozné.
A: Proč přijíždíte do Kanady?
B: My jsme turisti. Chceme navštívit Vancouver.
A: Kde budete pobývat?
B: Máme kamaráda ve Vancouveru. Jeho jméno
je Helmut Heineken.
A: To není typické kanadské jméno. Máte jeho
telefonní číslo?
B: Cože? Ne. Máme jeho adresu. Můžete si najít
jeho telefonní číslo ve Zlatých stránkách.
A: OK. Tohle jméno není ve Zlatých stránkách.
B: To není náš problém, úředníku.
A: Jak dlouho zůstanete v Kanadě?
B: Dva týdny.
A: Máte s sebou nějaký alkohol?
B: Ne. To je proč jsem nervózní. Také, vaše
otázky mě znervózňují.
A: Tady jsou vaše pasy. Užijte si váš pobyt.
A: Čau. Jsem rád, že jste tady. Pojďme.
B: Lituji. My nepůjdeme.
A: Proč ne? Chtěli bychom vidět tržnici.
B: My nepůjdeme. My poplujeme.
A: Poplujeme?
B: Ano. V malé lodi, protože je to tržnice na řece.
A: Ale je to tržnice, že?
B: Samozřejmě, že to je tržnice. Můžete tam
koupit oblečení, tabák, typické suvenýry
a hodně ovoce a zeleniny.
A: Aha. Budeme plavat?
B: Ne. Můžete všechno koupit z lodi.
A: Z lodi, chápu. Je to bezpečné?
B: Ano. Lidé jsou velmi milí. Je to krásné místo
a je to jedna z největších plovoucích tržnic
na světě.
A: To je vzrušující. Pojďme. Pardon. Plujme.
A: Podívej se na tuhle fotku z mé dovolené.
B: Omlouvám se, ale ty nejsi dobrý fotograf.
A: Proč ne?
B: To vypadá jako… Není to rovné.
A: Co není rovné? Moje tělo?
B: Ne. Tato věž.
A: To je normální. To je Věž v Pise.
B: Pise? Pizza je italské jídlo, které jím v pizzerii
každý týden.
A: Jídlo je pizza, ale věž je Pisa.
B: Aha. Já rozumím. Italská pizza. Pisa v Itálii.
Proč ta věž není rovná? Opilý architekt?
A: Pravděpodobně. A také stavitelé.
B: To je legrační, že oni mohou postavit věž,
která vypadá takto.
A: Já vím.
A: Ahoj. Jste z České republiky?
B: Ano, jsme.
A: Pojďte s námi, prosím.
B: Jaký je problém, úředníku?
A: Nedělejte si starosti. My vám pomůžeme
s vašimi tříměsíčními vízy.
B: OK. Holky. Pojďme.
A: Prosím. Posaďte se. Chtěli byste vodu?
B: Ano, chceme vodu. Děkujeme. Cítím, že je
tato místnost klimatizovaná. To je milé.
A: To je služba pro vás. Dejte nám vaše pasy,
prosím. My pro vás vyplníme vaše doklady.
B: To je od vás milé. Zde jsou naše pasy.
A: Zde jsou ty doklady. Potřebujeme 50 dolarů
za každé vízum. To je 200 dolarů.
B: My máme hotovost.
A: Já vím. My milujeme hotovost.
A: Vítejte v nejlepším středisku na Zanzibaru.
B: Děkujeme. My máme se vším všudy, že?
A: Ano. Ne tabák, ale všechno ostatní ano. V našem
turistickém středisku můžete dělat všechno,
co chcete. Jděte na naší krásnou pláž. Je
prázdná a je pro vás všechny.
B: Já podzemka. Omlouvám se, já rozumím.
A: Jezte co chcete a kde chcete.
B: To je skvělé. Můžu jíst v obýváku.
A: Prosím. Vyzkoušejte všechna jídla. Máme hodně
typických Zanzibarských jídel. Jestli se vám
nějaké jídlo nelíbí, žádný problém. Zkuste něco
jiného, jako náš fantastický chobotnicový salát.
B: Fuj. Kde je náš dům?
A: Všechny malé domy, kde budete pobývat, jsou
u pláže. Ptejte se na co chcete a budete to mít.
B: Mohu mít kino v našem pokoji?
A: Žádný problém.
A: Čau. Mluvíte anglicky?
B: Ano, mluvím.
A: Fantastické. Kde je Zanzibar?
B: To je legrační otázka. Teď jste v Zanzibaru.
A: Já vím, ale chtěl bych najít Zanzibar.
B: Tohle je Zanzibar. Půl milionu lidí žije na
tomto ostrově.
A: Chápu. Rád bych našel bar Zanzibar.
B: Bar? Je to jméno baru?
A: Ano. Musí to být blízko pláže.
B: Já tady znám hodně barů, ale ne bar se
jménem Zanzibar.
A: To je škoda.
B: Proč potřebujete jít do tohoto baru?
A: Chci potkat Nicka Slaughtera.
B: Aha. To je Nick Slaughterův bar v Zanzibaru.
Znám tento bar. Pojďte se mnou.
A: Dnes je skvělé počasí na lyžování, že?
B: Ano. Mám letos nové lyže.
A: Ty brďo. Ty lyžuješ jako profesionál. Já jsem
trochu unaven. Poďme si dát pauzu.
B: Žádný problém. Vy Britové pijete hodně čaje,
že?
A: Ano, ale my vždy pijeme čaj o páté odpoledne.
B: Čaj o páté?
A: Ano. Ale jestli to pijete v jiný čas, není to dobré.
Někdy to může být opravdu nebezpečné.
B: Vy si musíte dělat legraci.
A: Ne. Čaj o páté je nejlepší.
B: Já budu pít čaj. Na tom nezáleží, že teď
není pět. Já to budu pít.
A: Nepijte to. Může to být pro vás nebezpečné.
B: Já chci pít horký ča……
A: Ne! Sněhuláku! Kde jsi?
A: Čau. Kde jsi?
B: Jsem ztracena. Pomoz mi.
A: Kde jsi?
B: Já nevím. Vidím hodně lidí, most a řeku.
A: My máme v našem městě tři mosty. Já
nevím přesně, kde jsi. Můžeš udělat fotku
toho místa?
B: Ano. Udělám fotku a zavolám ti za dvě minuty.
A: Já nemám tvojí fotku.
B: Já mám tu fotku v mém chytrém telefonu.
A: To je skvělé, ale musíš mi to poslat.
B: Aha. Já ti to pošlu a zavolám ti zpátky za
dvě minuty.
A: Mám tvojí fotku. Vím, kde jsi. Počkej tam.
Budu tam za deset minut. Čau.
A: Čau. Baterka mého chytrého telefonu je prázdná.
B: Jste na správném místě, mladý pane.
A: Můžu si tady dobít můj chytrý telefon?
B: Ano. Ale musíte použít vaší energii.
A: Mojí energii? Jak?
B: Musíte šlapat na tomto stroji.
A: Šlapat? Fuj.
B: Vy neumíte používat vaše nohy?
A: Ale já jsem tlustý.
B: No tak. Chcete používat váš chytrý telefon?
A: Ano, ale… Co je tohle? Chytré město?
B: Ano. Pro tlusté lidi. Položte tady váš chytrý
telefon, sedněte si na tohle sedadlo a začněte
šlapat. Je to snadné. Budete se cítit dobře.
A: Mami! Pomoc! Nemám rád posilování.
A: Uvidíme se nenávistníku.
B: Počkejte. Já nejsem nenávistník.
A: Ne, nejste. Uvidíme se později. Moje angličtina
není dobrá, ale já rád mluvím anglicky.
B: OK. Žádný problém. Jestli chcete mluvit
lépe anglicky, mám pro vás nápad (plán).
A: Co to je?
B: V našem městě máme skvělou školu pro
nerodilé mluvčí.
A: Hustý? Je ta hustá opravdu dobrá?
B: Ano. Ta škola je hustá. Zaplatíte 15 dolarů
za vstupní test a pak můžete studovat
zadarmo.
A: 15 dolarů? Já můžu hrát 15 dolarů.
B: Můžete zaplatit 15 dolarů. To není hodně peněz.
A: Kde je ta hustá? Škola? Já to potřebuju.
B: Já vám napíšu adresu.
A: Promiňte, recepční. Kde je číšník?
B: Číšník? Číšníci jsou v restauraci.
A: Ne číšník. Potřebuju výtah.
B: Výtah? Je to támhle, madam.
A: Vidím. Kde je můj oběd?
B: Oběd? To musí být v restauraci.
A: Ne. Moje zavazadlo.
B: Vaše zavazadlo je támhle. Podívejte.
A: Vidím. Je dnes neděle?
B: Ne. Dnes je středa.
A: Ne. Je dnes slunečný den?
B: Ano, madam. Dnes je slunečno.
A: OK. Prosím, ukažte mi borůvky na této mapě.
B: Borůvky? Jste v pořádku, madam?
A: Ano. Ne. Kde je pivovar? Omlouvám se.
Musím si vzít moje pilulky na paměť.
A: Čau. Co můžeme vidět na tomto výletu?
B: Čau. Sochu Svobody a můžete udělat fotky
mrakodrapů z naší lodi. Náš vtipný průvodce
bude mluvit o historii Velkého Jablka.
A: Já nemám rád historii ovoce.
B: Velké Jablko je jméno New York City.
A: Opravdu?
B: Naučíte se tohle a mnoho různých zajímavých
informací na tomto výletu.
A: Chápu. V jaký čas je další výlet?
B: Za 45 minut.
A: 45 minut? My nechceme čekat.
B: Jestli nemáte rád jablka, můžete sníst
něco jiného.
A: My jsme trochu hladoví.
B: Musíte zkusit vepřové v housce. Je to za rohem.
A: OK. Uvidíme se za 45 minut.
A: Pojďme dokončit to rezervování.
B: OK. Jsem zpět. Kde jsme?
A: Jednosměrný lístek. Vidíte? Já tomuhle
nerozumím. Je to pro mě hodně informací.
B: Dovol mi se podívat. Ano. Máš tady 4 možnosti.
A: Čtyři? Jaké to jsou?
B: Je to všechno o zavazadle. Ta první, můžeš
letět s malou taškou. Ta druhá, můžeš mít 2
tašky, které si můžeš vzít s sebou do letadla.
A: OK. A ta třetí a čtvrtá možnost?
B: Ta třetí je…. můžeš mít 20-ti kilogramový
kufr. A ta čtvrtá je…. ta samá jako ta třetí,
ale můžeš změnit datum letu později.
A: Děkuju. Já chci tu třetí možnost, protože
budu mít velký kufr.
B: Fajn. To je všechno.
A: Děkuju ti za tvojí pomoc.
A: Ty někdy létáš, že?
B: Ano. Chceš si zarezervovat let?
A: Já nebudu číst knihy v letadle.
B: Ne, ne. Když si rezervuješ let, rezervuješ si
sedadlo v budoucím letadle.
A: Aha. Ano. Potřebuju s tímto pomoct.
B: Pojďme to udělat. Nejprve, “kam z” a “kam do”
chceš letět?
A: OK. Mám to. Pak datum?
B: Ano. Jednosměrná nebo zpáteční?
A: Jednosměrná. A další?
B: Počkej minutku. Potřebuju použít záchod.
Kde je záchod?
A: Jdi tudy a pak zatoč dvakrát doleva.
B: Já budu zpět za minutu a pak dokončíme
tvoje rezervování.
A: Já počkám. Žádný problém.
A: Je pěkné počasí na snowbording, že?
B: Počasí je fajn, ale snowbording je hroznej.
A: Proč? Co je špatně?
B: To je můj první den na snowboardu.
A: Padáte hodně?
B: Padám nahoře kopce a pak jedu dolů po
mém zadku.
A: Rozumím. To je normální. Pamatuju si můj 1. den.
B: Snowboarding je velmi těžký. Pro mě to není
snowboarding, ale “sněhozadkování.”
A: To já znám. Pokračujte a bude to lepší.
B: Já nevím. Můžu se to naučit?
A: Samozřejmě. Váš pátý den bude fajn a vy
si to užijete.
B: Každý začátek je těžký.
A: Přesně.
B: Děkuji. Uvidíme se později.
A: Potřebujete pomoct vyplnit tento dokument?
B: Ano. Potřebuji pomoct. Nerozumím tomu.
A: Já vám pomůžu. Potřebujete vyplnit tento papír.
B: Já potřebuju tento papír co?
A: Vyplnit. Napište informace na prázdná místa.
B: Já nevím, co je co.
A: Tady musíte napsat vaše příjmení a první
jméno. Pak vaší zemi a datum a místo
narození.
B: Místo čeho?
A: Místo…. Začátek vašeho života.
B: Rozumím. Ano. To si pamatuju.
A: Pak adresu vašeho hotelu a proč chcete
navštívit Jemen.
B: Proč? Musím najít mého manžela. On má
moje peníze. Děkuji za vaší pomoc.
A: Žádný problém. Hodně štěstí.
A: Ochranka. Pardon, madam. Musíte jít s námi.
B: Co je špatně, úředníku?
A: Uvidíte. Pojďte s námi, prosím.
B: OK. My jedeme dolů výtahem?
A: Ano, madam. Vy máte něco ve vaší krosně
a musíte to vyndat.
B: Já? Proč já?
A: Tady madam. Musíte otevřít vaší krosnu
a vyndat vaší powerbanku.
B: OK. Počkejte… Nemůžu to najít.
A: Prosím, podívejte se znovu. Ve vaší krosně
musí být powerbanka.
B: To není moje krosna, ale krosna mého kámoše.
A: Opravdu? Jaké je jeho jméno?
B: To je ona. Její jméno je Nikol.
A: Děkuji a její příjmení je?
B: Její plné (celé) jméno je Nikol Tesla.
A: Mohu si pronajmout tohle hovno?
B: Prosím?
A: Chci si pronajmout tohle hovno.
B: Neříkejte toto slovo. Je to sprosté.
A: Což….. Cože? Co je tahle věc?
B: Toto? To je loď (malá.)
A: OK. Omlouvám se. A co je “hovno?”
B: Neříkejte toto slovo. Je to sprosté. To je
co splachujete na záchodě nebo co někdy
najdete na straně ulice.
A: Opravdu? Omlouvám se.
B: Prosím. Nepoužívejte toto slovo na veřejnosti.
Není to pěkné. Loď je velká a loď je malá.
A: OK. Omlouvám se. Angličtina není můj první
jazyk. Mluvím trochu anglicky a moje
výslovnost pravděpodobně není správná.
B: To je pravda. Je hezké, když zkoušíte mluvit
anglicky. Žádný problém.
A: Kam cestujete? (teď)
B: Do Mnichova.
A: Vy navštívíte vaše rodiče?
B: Ne. Navštívím Oktoberfest.
A: Co to je?
B: To je největší pivní festival na světě.
A: Ale teď není říjen. Teď je září.
B: Začíná to na konci září a bude to pokračovat
do října. Je to obvykle 16 dní.
A: A vy budete opilý 16 dní?
B: Ano. Chci vyzkoušet pivo z různých pivovarů.
A: Potkáte nové lidi, že?
B: Ano. Šest mimoňů, pardon šest milionů lidí
navštíví tento festival každý rok. Ve velkém
pivním stanu chci potkat svou budoucí
manželku.
A: Hodně štěstí.
A: Fuj. Budu zvracet. Co je to za hrozný pach?
B: To jsou jatka.
A: Nick Slaughterův dům smrdí takhle?
B: Ne. To je továrna, kde oni zabíjí prasata.
A: A prasata páchnou takhle, když oni umírají?
B: Ne. Na těchto jatkách oni také vaří maso.
A: To je hrozný smrad. Přestanu jíst maso.
B: Ty přestaneš jíst všechno maso?
A: Ne. Maso z prasat. Jak se to nazývá?
B: To je vepřové.
A: Ano, vepřové. Oni pracují (teď) v neděli?
B: Pravděpodobně.
A: Pojďme pokračovat v našem výletu. Nelíbí
se mi tento hrozný pach a nechci zvracet.
B: Ano. Pojďme pokračovat.
A: Nechci tohle místo nikdy vidět znovu.
A: Náš vlak má zpoždění.
B: Ano. Vidím to na obrazovce.
A: Nemám to rád.
B: Prosím?
A: Nemám to rád.
B: Můžu to pro vás přečíst. Vlak má 15 minut
zpoždění. Přijede v 10:20. Pojede do
Mnichova a pojede z nástupiště 6.
A: Děkuji za informace, ale já to umím přečíst.
B: To není problém. Já vám můžu pomoct.
A: Proč mi chcete pomoct?
B: Vy říkáte, že jste dyslektik. A dyslektici
neumí dobře číst a psát.
A: Já nejsem dyslektik.
B: To je fajn. Já vám opravdu mohu pomoct.
A: To je od vás milé, ale nejsem dyslektik. Já říkám,
že “to nemám rád.” Nemám rád zpoždění.
A: Jste pan Lucky?
B: Ano. To jsem já.
A: Mohu s vámi mluvit?
B: Ano. Je něco špatně?
A: Velmi se omlouváme, ale naše letadlo je plné
a váš kurf poletí v dalším letadle.
B: Cože? Zase? Tohle je hrozná letecká společnost.
Nikdy znova nepoletím s leteckou společností
“Ranní Kufr.” Nechci zase čekat na můj kufr.
A: Kvůli tomuhle mi vám dáme sedadlo v byznys
třídě. Můžete jít se mnou do byznys třídy.
Budete mít větší prostor, kde můžete spát
nebo sledovat filmy na větší obrazovce.
B: Opravdu?
A: Ano. Také budete mít neomezený počet
alkoholických nápojů.
B: Tohle je skvělé. Miluju leteckou společnost
“Ranní Kufr.” Můžu počkat na můj kufr. Vždy
budu lítat s tohle leteckou společností.
A: Ahoj. Toto není americká letecká společnost, že?
B: Ne, madam. My jsme z Anglie. Jak vám
můžeme pomoct?
A: Já jsem stará paní, ale chci navštívit mého
vnuka v Evropě.
B: My létáme do Evropy.
A: Ale let zabere 7 hodin. Já můžu zůstat
v letadle 5 hodin. Ne 6 nebo 7 hodin.
B: Teď to není problém. My můžeme letět
z New Yorku do Londýna za čtyři hodiny.
A: Opravdu? Jak je to možné?
B: S tornádem za naším letadlem, let zabere
4 hodiny a 50 minut.
A: To je fantastické. Můžu navštívit mého vnuka.
Jaký čas je další tornádo? Omlouvám se,
další let?
B: Další tornádo bude příští čtvrtek.
A: Já chci sedadlo u okna.
A: Čau. Jak se máš?
B: Skvěle a ty?
A: Jsem připraven na výlet.
B: Fajn. Můžeme se setkat (o) deset minut později?
A: Žádný problém. Ve 2:10?
B: Ne. (O) deset minut později.
A: Dvě hodiny. Deset minut později….. to je 2:10.
B: Ne. Později. Ne. Dříve.
A: Později nebo dříve?
B: Já nevím. Jsem zmatený.
A: V kolik se chceš setkat?
B: Můžeme se setkat v 1:50.
A: Skvělé. Uvidíme se v 1:50 na náměstí.
B: Václavské náměstí?
A: Ano. Pod koněm.
B: Uvidíme se pod koněm.
A: Jacku? Můžeš mi pomoct?
B: Jistě. Co potřebuješ?
A: Potřebuju zaplatit za můj pokoj, ale
nemám hotovost.
B: Můžeš zaplatit kartou?
A: Ano, ale nemám na svém účtu s kartou
peníze. Mám peníze na jiném účtu v té
samé bance.
B: OK. Pokud tomu dobře rozumím, máš ve
tvé bance dva účty a musíš převézt peníze
z prvního účtu na účet, kde máš kartu. Je to
správně?
A: To je přesně, co potřebuju.
B: OK. Udělej to.
A: Wi-fi teď nepracuje (nefunguje). Musím
zapnout mobilní data, ale nevím jak to udělat.
Je to pro mě komplikované.
B: Rozumím. Dovol mi ti pomoct.
A: Čau. Můžu se ubytovat?
B: Ano. Potřebuji váš cestovní pas.
A: To je ten problém.
B: Jaký je problém?
A: Já zde mám rezervaci. Moje jméno je
Frank Cleverless.
B: Ano, pane Cleverless. Máte rezervaci
v našem hotelu.
A: Můj cestovní pas je v mém kufru.
B: A kde je váš kufr?
A: Je na letišti.
B: Potřebujete taxík pro váš kufr?
A: Ano, prosím.
B: Zavolám taxíka. Můžete tady položit vaší tašku
a můžete navštívit město. Teď je 1 odpol.. Váš
kufr tady bude ve 3. Pak se můžete ubytovat.
A: Děkuji. Uvidíme se ve tři odpoledne.
A: Čau. OK. Tento mp3 přehrávač. Pěkné. Je to vše?
B: Ano. To je všechno.
A: Potřebujete powerbanku?
B: Ne, nepotřebuju powerbanku.
A: Fajn. Chcete nějaké tužkové baterie?
B: Tužku? Nepotřebuju tužku. Já jsem v obchodě
s elektronikou, že?
A: Ano. Tohle jsou elektronické tužkové baterie.
B: Já používám normální pero. Nepotřebuju
na to baterky.
A: Tohle nejsou baterky na tužku. Nazývají se
“tužkové baterie,” protože jsou malé.
B: Opravdu?
A: Ano. Jsou to baterie na foťáky a malé
elektronické věci.
B: Chápu. Ne. Nepotřebuji tužkové baterie.
A: Fajn. Bude to 110 dolarů.
A: Jste připraven na let horkovzdušným balónem?
B: Nejsem si jistý.
A: To musíte vyzkoušet, pane.
B: Já nevím. Není to nebezpečné?
A: Kdepak. Je to bezpečné.
B: Co potřebuju?
A: Jestli chcete vidět východ slunce blízko
Melbourne, potřebujete se vzbudit brzo.
B: To není problém.
A: Skvělé. Naučíte se o horkovzdušných balónech
a můžete také pomoct zabalit balón.
B: Ty brďo. Jaká je cena tohohle?
A: Je to 270 dolarů.
B: Rakouských…… pardon, australských dolarů?
A: Ano. Můžete platit kartou.
B: Tady je moje karta. Uvidíme se zítra ráno.
A: Čekám na mojí manželku. (teď)
B: Vaší Wi-fi?
A: Ne. Mojí manželku.
B: Chápu.
A: My budeme lyžovat z vrcholu dolů.
B: Z vrcholu dolů?
A: Ano. Vrtulník nás vezme na vrchol a my
budeme lyžovat dolů. A pak znovu, nahoru
a dolů, nahoru a dolů.
B: Ty brďo. To je vzrušující. Lyžujete rád na
čerstvém sněhu?
A: Ano, lyžuju. Dnes je krásné slunečné počasí.
My si to užijeme. Co budete dělat vy?
B: Já budu celý den na recepci.
A: Ale máte ráda vaší práci, že?
B: Ano. Já ráda vidím a pomáhám rozdílným
lidem.
A: Promiňte. Vidím, že máte kufry.
Vy pravděpodobně chcete jet na letiště.
B: Ano. Co se děje? (je špatně)
A: Vy čekáte na špatném nástupišti. (teď)
B: Tento vlak metra nepojede do centra?
A: Ne. To nepojede do centra města.
B: To je dobře, protože my nechceme jet do
Downtownu. My chceme jet do centra.
Pak chceme změnit vlak metra a jet na
letiště.
A: Letiště JFK?
B: Ano.
A: Centrum a centrum města jsou ta samá místa.
Centrum my nazýváme “centrum města.”
B: Centrum města? OK. Kde je druhé nástupiště?
A: Musíte jít dolů tudy a pak znovu nahoru. Je to
jednoduché.
B: Děkuji. To je od vás milé. Nashledanou.
A: Čau. Proč přijíždíte do Austrálie?
B: Já jsem turista.
A: Jak dlouho chcete zůstat?
B: Dva týdny.
A: Máte s sebou nějaké ovoce?
B: Já mám ostružiny.
A: Otevřete vaší krosnu a položte všechno na pult.
B: OK. Tady to je. Moje krosna je prázdná.
A: Já nevidím žádné ovoce. Kde jsou ostružiny?
B: To je můj chytrý telefon. Je to BlackBerry.
A: Váš chytrý telefon nevypadá jako ovoce. Příště
řekněte, že máte chytrý telefon.
B: Omlouvám se. Řeknu.
A: My tady chceme chytré lidi. Vítejte v Austrálii.
B: Děkuji.
A: Omlouvám se, ale kde je Mount Everest?
B: Tudy nahoru, pane.
A: Děkuji. Je tam z vrcholu pěkný výhled?
B: Tipuju, že to je nejlepší výhled na světě.
A: To je nejvyšší místo na světě, že?
B: Ano. Je to mezi 8 a 9 tisíci metry vysoké.
A: Je možné jít pěšky na vrchol toho místa?
B: Tipuju, že to je možné. Nepotřebujete letadlo
nebo vrtulník. Proč chcete jít pěšky nahoru
k vrcholu?
A: Chceme udělat fotku. Je tam nahoře chladno?
B: Ano, to je. Mínus třicet.
A: To není problém. My máme hodně oblečení.
B: Jaké je vaše jméno, pane?
A: Moje jméno je Edmund Mountainary a tohle
je můj kamarád Tenzing Norway.
B: Ty brďo.
A: Pardon. Co to děláte? (teď)
B: Cože?
A: Vy tady nebudete kouřit, že?
B: Ano, budu.
A: Vidíte tady nějaké popelníky?
B: Já nevím. Nemám brýle. Já nevidím dobře.
A: Vidím. V tomto voze nejsou žádné popelníky.
B: Já jsem v autě? Tohle není vlak?
A: Ano. Tohle je vlak. Vůz je jedna část vlaku.
Nazývá se to “vůz” a my v jednom sedíme.
B: Aha. Tady v tomto vlaku musí být místo,
kde můžu kouřit.
A: Můžete se zeptat revizora, jestli tenhle vlak má
kuřácký vůz nebo místo, kde můžete kouřit.
B: Kde on je?
A: Jděte doleva a pokračujte.
A: Co je tamto?
B: To je místo pro nemocnici. Oni to staví. (teď)
A: Vidím, že to místo je velmi rušné. Příští rok
budete mít tady novou nemocnici.
B: Příští rok? Kdepak. Příští týden.
A: Ani náhodou. Nemůžete postavit nemocnici
v jednom týdnu. To není možné.
B: V Číně je to možné. My můžeme postavit,
co chceme.
A: To je skvělé. Vaši lidé jsou velmi rychlí.
B: Ano. My jsme velmi rychlí stavitelé.
A: V našem městě my máme problém postavit
plavecký bazén. To zabere čtyři roky.
B: Ty brďo. To musí být obrovský plavecký bazén.
A: Kdepak. To je normální veřejný plavecký bazén.
B: Čtyři roky? Proč?
A: My někdy děláme věci komplikované.
A: Ahoj. Máte lidské maso?
B: Spláchnout? Ano. Záchod je tudy. Udělejte vaší věc a pak to spláchněte.
A: Ne, ne. Lidské maso. Víte. Jíst.
B: Jste lidožrout?
A: Ne. Já nejsem lidožrout. Proč?
B: Protože chcete jíst lidi.
A: Já nechci jíst lidi. Já mám rád lidi.
B: Proč chcete lidské maso?
A: Protože chci vařit guláš a potřebuju maso.
B: Lidé mají maso.
A: Opravdu? A zvířata?
B: My to nazýváme “meat.”
A: Aha. Omlouvám se. Já potřebuju maso.
B: Jděte tudy rovně a nakonci zatočte vpravo.
Tam najdete maso.
A: Ahoj. Můj let je ve 2 odpoledne.
B: Vteřinku, pane.
A: Já musím jít rychle k odletové bráně.
B: Můžu vidět váš palubní lístek?
A: Jistě. Zde je můj palubní lístek a můj průkaz.
B: Lituji, pane. Jste (jdete) pozdě.
A: Pozdě? Ne. Musím jít rychle k odletové bráně.
Musím chytnout můj let ve 2 odpoledne.
B: Nechytnete váš let ve 2 odpoledne. Odletová
brána je teď zavřená. Příště musíte přijít dříve.
A: Příště? Let nemá zpoždění nebo něco?
B: Ne. Další let je ve 4 odpoledne. Zaplatíte €120.
A: 120 euro?
B: Ano. Chcete sedět u okna?
A: Ano. Je to byznys třída?
B: Ne. Za 120 euro nemůžete dostat byznys třídu.
A: Prosím, neležte pod tím palmovým stromem.
B: Proč ne?
A: Vidíte ty kokosy tam nahoře?
B: Ano. Já rád kokosy.
A: To je skvělé, ale kokos není moc hezký,
když spadne na vaší hlavu.
B: To mě může zabít nebo co?
A: Jistě, že může.
B: Ten kokos nespadne na mojí hlavu.
A: Jste si jistý?
B: Já nevím. Jste si jistý?
A: Ne, ale je to nebezpečné, ležet pod tou palmou.
10 lidí umře každý rok na našem ostrově,
protože kokos spadne na jejich hlavu.
B: OK. OK. Najdu si jinou palmu. Nechci
umřít pod tímto palmovým stromem.
A: To je velmi dobrý nápad.
A: Promiňte. Můžu se vás na něco zeptat?
B: Jistě.
A: Čekáte také na autobus?
B: Ano, čekám.
A: Víte, jestli ten autobus přijede?
B: To je dobrá otázka. Někdy autobus přijede
a někdy nepřijede.
A: Jak je to možné?
B: Pokud nemáme benzín, autobusy nepřijíždí.
A: To je tady normální?
B: To je na Kubě normální. Máme na všechno
hodně času.
A: A co děláte, když autobus nepřijede?
B: Jdu domů a přijdu další den. Můžete jít domů
se mnou a můžeme jít na karneval. Můžeme
najít nějaké hezké dámy, tancovat a pít rum
nebo Mojito.
A: Pěkný let, že?
B: Ano, to je.
A: Jste na dovolené nebo na obchodní cestě?
B: Jsem v práci, ale není to typická obchodní cesta.
A: Co to je?
B: Já jsem profesionální cestující.
A: Profesionální? Vy dostáváte peníze za cestování?
B: Ano. Já cestuju a společnosti mě platí.
A: Jak je to možné? Já cestuji, ale musím platit.
B: Já nejsem normální cestující. Já píšu reporty.
Píšu co vidím. O časech letů, jestli musím
dlouho čekat nebo jestli je servis dobrý nebo
ne, víte.
A: A firmy vám za tohle platí?
B: Ano. Musím se opatrně dívat na malé detaily.
Je to práce.
A: Líbí se mi vaše práce. To je velmi zajímavé.
A: Omlouvám se, ale co se děje? (co je špatně)
B: Já jsem ošklivá.
A: Prosím?
B: Já jsem ošklivá.
A: Ne. Vy jste velmi hezká.
B: Ano, já vím, ale jsem ošklivá.
A: Ošklivá? Jste naštvaná?
B: Ano. Jsem ošklivá. Omlouvám se, naštvaná.
A: Proč jste rozlobená?
B: Chci jíst. To je proč jsem ošklivá. Ne naštvaná.
A: Jste hladová?
B: Ano, naštvaná nebo hladová. Musím čekat,
ale chci jíst. A moje výslovnost není správná.
A: Rozumím. Máte ráda míchaná vajíčka?
B: Ano. Cokoliv.
A: Tady máte.
A: Jak se máte?
B: Jsem zaneprázdněný.
A: Jste připraven na váš výlet do Jižní Koreje?
B: Ano. Ve čtvrtek poletím do Soulu.
A: Dnes je úterý. Dva dny a budete v letadle. Není
to vzrušující?
B: Ano, je to vzrušující.
A: Máte všechno?
B: Tipuju, že mám všechno. Není to můj první let.
A: Potřebujete vízum do Jižní Koreje?
B: Ne. Je to šestidenní pobyt. Nepotřebuju vízum.
A: Ale potřebujete pas, že?
B: Ano, potřebuju pas. Mám pas… Počkejte
minutku. Můj pas je starý. Já nemám čas
udělat nový pas. Nemůžu letět. To je hrozné.
A: Vy jste malíř, že?
B: Ano. Já jsem malíř. Co děláte vy?
A: Zkuste hádat.
B: Tipuju, že vy jste detektiv.
A: Kdepak. Já nejsem detektiv.
B: Vy můžete být… Vy můžete být řidič taxi.
A: Ani náhodou.
B: Vy musíte být policista.
A: Lituji. Já nejsem policista.
B: Já opravdu nevím. Co děláte?
A: Já jsem revizor.
B: Revizor? Ale vy teď nepracujete, že?
A: Ano, pracuji. Máte lístek na vlak?
B: Ne. Ale můžu vám dát můj obraz. Není to
dokončené. Jméno obrazu je Avignon…
Omlouvám se, moje jméno je Picasso.
A: Ahoj. My tady máme rezervaci. Víkendový pobyt.
B: Vy nemůžete zůstat? Proč?
A: My máme rezervaci. Víkendový pobyt.
B: Ano. Vy zde máte rezervaci. To je správně.
Proč nemůžete zůstat? Máte rezervaci
v jiném hotelu?
A: Vy nerozumíte. My máme víkendový pobyt
v tomto hotelu. Sobota a neděle. To je víkend.
B: Aha. Sobota, neděle. Víkend. To je stejná
výslovnost “víkend” a “my nemůžeme.”
A: Výslovnost? Co to je?
B: Každé slovo má zvuk. To je výslovnost.
A: Aha. Rozumím.
B: Skvělé. Jaké je vaše jméno?
A: John Weekend.
B: To je nový vtip?
A: Kdepak. Moje jméno je John Weekend.
A: Ahoj. Já chci jedno víno.
B: Lituji. Tohle není restaurace, ale vlakové nádraží.
A: Já vím. Já chci jet do vína.
B: My neprodáváme alkohol. Jestli chcete být
opilá, musíte jít do restaurace.
A: Ne. Vy nerozumíte.
B: Samozřejmě, že nerozumím. Vy chcete víno
na prodejně jízdenek.
A: Já vím že tohle je prodejna jízdenek. Já si chci
koupit lístek do vína. Víno je město v Austrálii.
B: Lituji. Vy jste v Evropě. My neprodáváme lístky
na vlak do Austrálie.
A: Omlouvám se. Ne Austrálie, ale Rakousko.
B: Aha. Rakousko. To není víno, ale Vídeň.
A: Ano. Vídeň. Chci Vídeň.
B: OK. 884 korun, prosím.
A: Koruny? O můj bože. Já nemám koruny.
A: Ahoj. Mluvíte anglicky?
B: Jistě. Mluvím.
A: Mám otázku. Vidím, že jste štíhlý. Posilujete?
B: Ano. Posiluju doma a obvykle mi to zabere
patnáct minut denně.
A: Já nemám rád posilování. Co jíte?
B: Jím hodně rýže.
A: Já nemám rád rýži. Co ještě jíte?
B: Jím ryby a zeleninu.
A: Fuj. Nemám rád ryby a zeleninu.
B: To je zajímavé. Co jíte?
A: Mám rád hranolky, brambůrky, kolu, rychlé
občerstvení a koblihy.
B: To je proč jste tlustý.
A: Ano, já vím.
A: Promiňte. Co je to za jazyk?
B: To je maltština.
A: Maltština? Co to je?
B: To je spojení angličtiny, italštiny a aerobiku.
Pardon arabštiny. Lidé z Malty mluví maltsky.
A: Kde je Malta?
B: Je to malý ostrov blízko Itálie. Na Maltě žije
půl milionu lidí. Šedesát procent mluví italsky,
ale úřední jazyk je maltština a angličtina.
A: To je zajímavé. Vy jste z Malty?
B: Ne. My jsme z Kalifornie.
A: Opravdu? Jak tohle všechno víte?
B: Já jsem detektiv.
A: To je zajímavé. Jaké je vaše jméno?
B: Moje jméno je Columbo a toto je moje
manželka Columbina.
A: Jaké pivo chcete?
B: Pivo? Ne, díky.
A: My máme skvělé víno. Chcete nějaké víno?
B: Kdepak.
A: Žádný problém. Máme alkoholické nápoje.
Chcete vodku nebo rum?
B: Lituji, ale ne.
A: Chápu. Máme úžasné šampaňské. Chcete
šampaňské?
B: Ne. My pijeme něco jiného.
A: Je dobré začít s koňakem. Trochu koňaku, OK?
B: Lituji. My nepijeme žádný alkohol.
A: Proč nepijete žádný alkohol?
B: Není to dobré pro naše zdraví.
A: Rozumím. Máme nápoj z vajec. Chcete trochu
vaječného likéru?
A: Můžu se vás na něco zeptat?
B: Jistě.
A: Kudy do Grand Canyonu?
B: Máte dvě silnice, kterými můžete jet. Jedna je
kratší a ta druhá je delší.
A: Kolik mají mil?
B: Ta kratší cesta je 80 mil a ta delší je 200 mil.
Lidé obvykle jezdí tou kratší cestou.
A: Já nemám rád kratší cesty. Pojedu tou delší
cestou. Má to místo jméno?
B: Jistě. Je to Severní okraj.
A: Já znám Řím v Itálii.
B: V Itálii mají Rome, R-O-M-E. Toto je Rim. R-I-M.
A: Aha. Co to je?
B: To je konec něčeho. Musíte zastavit u okraje.
Jestli budete pokračovat, spadnete a zabijete se.
A: Rozumím. Zastavím u Říma.
A: Promiňte. Je to složité, použít tady veřejnou
dopravu?
B: Ne. Není to složité.
A: Na kolik minut je ten lístek?
B: Je to na 90 minut.
A: Můžu jet na stejný lístek tramvají a také
podzemní dráhou?
B: Ano. Můžete jet autobusem, tramvají
a podzemní dráhou na ten samý lístek.
A: To je jednoduché.
B: Ano, ale pamatujte si jednu věc.
A: Co to je?
B: Nejprve si koupíte lístek, ale pak musíte
dát ten lístek do malého oranžového stroje.
To vytiskne čas na váš lístek.
A: Kde jsou tyto malé oranžové stroje?
B: Najdete to v tramvajích nebo autobusech
a u vchodu do podzemní dráhy.
A: Potřebuju lístek na vlak. Můžu platit eurama?
B: Ne. Nemůžete. Potřebujete české koruny.
A: To nemám. Můžu si tady vyměnit peníze?
B: Ne, ale máte bankomat 30 metrů odtud.
Podívejte. Vidíte to?
A: Bankomat? Co je bankomat?
B: To je stroj na hotovost. Můžete jít k tomuto
stroji a dát vaší kartu do toho. To vám dá
hotovost, české koruny. Pak můžete zaplatit
váš lístek na vlak.
A: Jaká je cena lístku na vlak do Prahy?
B: Potřebujete zpáteční jízdenku?
A: Ne. Jednosměrnou jízdenku.
B: OK. To je 169 českých korun.
A: To je sedm euro, že?
B: Já nevím.
A: Žádný problém. Já se vrátím.
A: Promiňte. Tento vlak má zpoždění, že?
B: Ano. My máme 24 minut zpoždění.
A: My máme problém. Pokud máme 24 minut
zpoždění, my nechytneme náš vlak v Táboře.
B: To je pravda.
A: Může ten druhý vlak na náš počkat v Táboře?
B: Lituji. Ten druhý vlak na vás nepočká.
A: Pak budeme čekat 4 hodiny. To není dobré.
B: To je zlý. 4 hodiny je hodně času.
A: Co můžeme udělat? Nechceme čekat 4 hodiny.
B: Můžete si vzít taxi.
A: Taxi? My musíme platit za taxi?
B: Ano. Budete platit za taxi a naše vlaková
společnost vám později dá peníze zpátky.
A: Můžete nám dát nějaký dokument?
B: Ano. Tady je speciální číslo pro vás.
A: Nazdar. Já chci sýrburger a kolu.
B: Chcete dvojitý sýrburger?
A: Ne. Sýrburger a kolu.
B: OK. Chcete velkou kolu?
A: Ne. Chci malou kolu.
B: OK. Chcete hranolky?
A: Ne. Děkuji.
B: Žádný problém. Chcete zmrzlinu nebo
mléčný koktejl?
A: Ne. Děkuji.
B: Chcete salát nebo kávu?
A: Ne. Chci sýrburger a malou kolu. To je
všechno.
B: OK. Tady nebo jít? (sebou)
A: Tady. Jaká je cena?
B: Je to 3 eura.
A: Promiňte. Je toto hlavní autobusové nádraží?
B: Ne. Hlavní autobusové nádraží je další zastávka.
A: Je lepší vystoupit z autobusu tady nebo na
hlavním autobusovém nádraží?
B: Kam chcete jít?
A: My chceme jít na náměstí.
B: To je jedno, kde vystoupíte z autobusu.
A: Opravdu?
B: Můžete vystoupit tady nebo na hlavním
autobusovém nádraží. To je stejné. Je to
desetiminutová procházka odtud a
také z hlavního autobusového nádraží.
A: OK. Musíme být na náměstí v 1:30 odpoledne.
B: Máte hodně času. Můžete jet na hlavní
autobusové nádraží. Odkud jste?
A: My jsme z Malajsie.
B: Malajsie? Ano, Sandokan. Pamatuju si. Vaše
angličtina je velmi dobrá.
A: Vítejte v našem hotelu.
B: Děkuji. Mám tady rezervaci. Moje jméno
je Lukas Knife.
A: Váš pokoj je připraven, pane Knife.
B: Skvělé. Kde to je?
A: Tady je karta od vašeho pokoje. Číslo je 209.
Je to tudy.
B: Kde přesně to je?
A: Je to tudy nahoru. Na konci chotby jděte
doleva. Vedle okna najdete výtah.
B: Děkuji. Můžete mě vzbudit v 6:30?
A:Jistě. Na vaší kartě najdete heslo k naší Wi-fi.
Nemůžete kouřit v našem hotelu. Snídaně je
od 7 do 7:45.
B: Rozumím. Děkuji.
A: Užijte si váš pobyt.
B: Uvidíme se později.
A: Vítejte v Las Vegas.
B: Děkuji.
A: Budete hrát ruletu, karty nebo hrací automaty?
B: Já jsem unavený z dlouhého výletu.
A: Žádný problém. Máme pro vás hodně her.
B: Já nechci hrát. Já jsem unaven.
A: Unaven? Žádný problém. Vše co potřebujete
je, nějaké peníze.
B: Já chci ležet. Kde můžu ležet?
A: Můžete lhát u stolu. Můžete sedět a hrát poker.
Nejlepší hláři jsou nejlepší hráči pokeru.
B: Vy nerozumíte. Já nechci sedět u stolu. Já
chci jeden pokoj a chci spát.
A: Vy chcete spát v Las Vegas?
B: Ano.
A: Lidi hrají ve Vegas. Tohle město nikdy nespí.
B: Já vím. Já budu hrát zítra.
A: Čau. Je tohle pult, kde si můžu koupit potraviny?
B: Nemůžete si tady koupit koně, ale můžete si
koupit potraviny.
A: OK. Můžete mi dát, šunku, vejce, sýr, mléko
a tmavou čokoládu?
B: Jistě. Tady to je.
A: Skvělé. Můžete mi dát chleba, špagety,
brambory a hnědou rýži?
B: Ano. Tady to je.
A: Dobrá. Můžete mi dát sůl, brambůrky a hrášek
v plechovce?
B: Jistě. Tady to je.
A: Fajn. Máte rajčatovou omáčku?
B: Kořeněnou nebo nekořeněnou?
A: Kořeněnou samozřejmě.
B: Tady máte.
A: Fantastické. Tady jsou peníze. Nashle.
A: Promiňte. Nevidím tady žádný jídelní lístek.
B: To je pravda. Nemáme tady teď jídelní lístek.
A: Žádný problém. Jaká je cena předkrmu?
B: Předkrmy jsou od tří do sedmi euro.
A: Děkuji. A hlavní chod?
B: Hlavní chod je od osmi do osmnácti euro.
A: Dobrý. A salát?
B: Saláty jsou od šesti do sedmi euro.
A: Fajn. Jaký máte salát?
B: Lituji. Nemáme žádné předkrmy, hlavní
chody nebo saláty. To je proč vy tady
nemůžete vidět žádné jídelní lístky.
A: Proč nemáte žádná jídla?
B: Všichni naši kuchaři jsou na pláži. Oni surfují
každé ráno. Musíte počkat.
A: To je zlý. Jak dlouho musím čekat?
B: Tři hodiny.
A: Jsem unavená.
B: No tak. Můžete pokračovat.
A: Ne. Já chci sedět tady.
B: My na vás nemůžeme čekat. Vy to víte.
A: Ano. Vy půjdete nahoru do kopce, že?
B: Ano. Potřebujeme jít nahoru. Na kopci je lepší
výhled.
A: Já vím. A vy přijdete zpátky touto cestou.
B: Ano. Vy nechcete jít s námi nahoru?
A: Ne. Já zůstanu tady a budu odpočívat.
Nepotřebujete na mě čekat. Až přijdete
zpátky, já se k vám zase přidám.
B: Vy opravdu nechcete jít na tamten kopec?
A: Ne. Budu sedět tady, budu odpočívat, budu jíst
nějaké ovoce a budu fajn.
B: OK. Uvidíme se později.
A: Uvidíme se později, aligátore.
A: Promiňte. Tohle jídlo je hrozné.
B: Hrozné? Proč?
A: Já nemůžu jíst tohle jídlo, protože je to velmi,
velmi, velmi kořeněné. V mojí puse je oheň.
B: Ty brďo. Nechte mi to vyzkoušet. Ano, je to
kořeněné. Moment. Tady je jiné jídlo. Zkuste to.
A: To je dobré, ale je to také velmi, velmi kořeněné.
B: Chápu. Já to vezmu. Mohu vám dát něco jiného.
Moment, prosím.
A: V mojí puse je oheň.
B: Tady je něco jiného. Zkuste to.
A: OK. To je lepší, ale je to také velmi kořeněné.
B: Lituji, ale indická jídla jsou normálně kořeněná.
A: Cože? Já jsem v Indii? Tohle není Yemen? Já
mám velký problém.
B: Proč, pane?
A: Moje žena mě tady může najít.
A: Promiňte. Kde je nejlepší výhled na tohle město?
B: Nejlepší výhled je z věže.
A: Můžeme jet nahoru výtahem?
B: Ne. Tohle je stará věž a nemá to výtah. Věž má
226 schodů.
A: 226 schodů? To je hrozný. Můžou pro mě udělat
výtah?
B: Je zdravé jít nahoru. Pak budete mít nejlepší
výhled na město.
A: Není to nebezpečné?
B: Ne. Můžete jít první. Váš manžel půjde
pod vámi.
A: Co když spadnu?
B: Žádný problém. Spadnete na vašeho manžela.
A: OK. Můžu to zkusit. Jaká je cena?
B: Jsou to 2 eura.
A: Skvělé. Pojďme.
A: Vidím, že poletíte s aerolinkou Ranní Kufr.
B: Ano, ale my budeme mít business třídu.
A: Vy máte business třídu?
B: Ano. Na naší dovolené budeme spát v hotelu,
“Nejlepší Výhled,” víte. Budeme mít pokoj
v 10. patře.
A: My budeme ve stejném hotelu, ale náš pokoj
je v 12. patře.
B: Vy budete na 12. patře?
A: Ano. To je poslední patro s nejlepším výhledem.
B: Chápu. My máme dovolenou se vším všudy.
A: My také máme se vším všudy, plus zdarma
masáž každý den.
B: Vy máte zdarma masáž, ale my máme zdarma
50 loterijních lístků. Jestli vyhrajeme, můžeme
si koupit tento hotel.
A: Jestli si koupíte tento hotel, budu zvracet.
B: Můžete zvracet, ale ne v našem hotelu.
A: Pasová kontrola, pane. Máte nějaký alkohol
nebo cigarety?
B: Dobré odpoledne. Ano. Mám nějaké cigarety.
A: Můžete mi to ukázat?
B: Žádný problém. Je to dárek pro mého kamaráda.
A: Chápu. Nemůžete mít deset balíčků cigaret.
B: Ne? Kolik můžu mít?
A: Můžete mít čtyři balíčky cigaret.
B: Co můžu dělat?
A: Musíte zaplatit daň za šest balíčků.
B: Platit? Ne. Já to tady vykouřím. Já vykouřím
všech šest balíčků. To je 120 cigaret.
A: Tady nemůžete kouřit. Musíte zaplatit daň nebo
musíte jet zpět a znovu se vrátit se čtyřmi
balíčky cigaret.
B: Já pojedu zpátky a budu kouřit jako fabrika.
A: Můžete si dělat, co chcete, pane.
A: Děkuji za zavolání. Chcete si pronajmout auto?
B: Ne. Chceme si pronajmout dvě malé motorky.
Jaká je cena na jeden den?
A: Je to 100 euro na den.
B: Co potřebujeme?
A: Potřebujete řidičák na auto. My vám ukážeme,
jak používat naše motorky. Zabere to dvacet
minut.
B: To je skvělé.
A: Můžete si také vypůjčit helmu, pokud to nemáte.
B: Ne, nemáme.
A: Žádný problém. Je to zdarma. Také vám
ukážeme zajímavá místa a pláže, které můžete
navštívit.
B: Úžasné. My jsme v hotelu, “Unavený Host.” Víte
kde to je?
A: Ano. My vás vezmeme z a do vašeho hotelu.
B: Děkuji. Uvidíme se zítra.
A: Čau. Jak se dnes máte?
B: Máme se fajn.
A: Máte na dnešek nějaké plány?
B: Chceme navštívit nějaké banky.
A: Banky. OK. Pár bank je blízko našeho hotelu.
B: Dobrá. Jak daleko jsou?
A: Hlavní banka je na náměstí. To je 400 metrů.
B: Je v tomto městě malá banka, která má hodně
peněz?
A: Jedna banka je na konci města.
B: Znáte jejich otevírací dobu a jestli můžeme před
bankou zaparkovat?
A: Můžete zaparkovat před bankou a banka je teď
otevřená.
B: Úžasné. Je v této bance ochranka?
A: Cože?
A: Promiňte. Můj manžel je venku.
B: Já tady nemůžu zastavit.
A: Jsem uvnitř autobusu, ale můj manžel je venku.
B: Ano, já to vidím.
A: Můj manžel je venku. Já chci také jít ven.
B: Rozumím. Váš manžel je venku.
A: Můžete zastavit autobus? Chci jít ven.
B: Lituji. My tady normálně zastavujeme krátce.
A: Co teď můžu dělat?
B: Musíte jet s námi na hlavní autobusové nádraží.
A: To je vtip?
B: Ne, madam.
A: Jak je to daleko?
B: Je to 500 metrů. Pak můžete jít pěšky zpátky.
A: Opravdu tady nemůžete zastavit?
B: Ne. Prosím, sedněte si.
A: Ahoj. Chcete banány, jablka nebo maliny?
B: Ahoj. Máte nějaký chleba?
A: Ne, nemám, ale mám pomeranče nebo citrony.
B: A sýr?
A: Ne. Prodávám ovoce a zeleninu. Můžete si tady
koupit rajčata, brambory, cibuli nebo okurku.
B: Vidím. A máte nějaké mléko?
A: Ne, nemám mléko. Prodávám ovoce a zeleninu.
B: Rozumím. Můžu si od vás koupit nějakou rybu?
A: Lituji. Jste na ovocno-zeleninovém trhu. Tohle není
obchod s potravinama. Prodávám ovoce a
zeleninu.
B: OK. OK. Máte vajíčka?
A: Ne, ale mám pár pistácií.
B: Opravdu? Jaká je cena?
A: Pro vás je to zdarma. Můžete si to vzít. Nashle.
A: Dobré ráno.
B: Dobré ráno.
A: Chceme navštívit nějaká místa, co nejsou daleko.
B: Máte mapu?
A: Ne. Máte jednu?
B: Ano. Tady to je.
A: Jak daleko je toto náměstí?
B: To je 300 metrů.
A: Fajn. Jak daleko je tento most?
B: To je 700 metrů.
A: 700 metrů. A jak daleko je tohle muzeum?
B: Je to jeden a půl kilometru.
A: OK. A jak daleko je toaleta?
B: To je 20 metrů tudy, ale není to na mapě.
A: Děkuji. Začneme s toaletou.
B: Dobrý nápad.
A: Ahoj. Žijete tady?
B: Ano. Proč?
A: Znáte, tady kolem, nějakou dobrou restauraci?
B: Ano. Jděte tudy 200 metrů.
A: To je dobrá restaurace, ale jejich příloha je
brambory nebo knedlíky.
B: Chápu. Jděte tamtudy 300 metrů.
A: Děkuji. Tamto je také dobrá restaurace, ale jejich
příloha je hranolky nebo bramborové knedlíky.
B: A co chcete?
A: Víte, my jsme štíhlí lidé z Asie a potřebujeme jíst
rýži.
B: Chápu. Jděte rovně 400 metrů.
A: Znáte jméno té restaurace?
B: Ano. “Štíhlá Rýže.”
A: Úžasné. Děkuji vám.
A: Ahoj. Můj kufr tady není.
B: A nikdy nebude.
A: Cože? Proč?
B: Omlouváme se, ale váš kurf je ztracen v
Bermudském trojúhelníku.
A: Moje staré spodní prádlo je ztraceno v
Bermudském trojúhelníku?
B: Ano. Já vím, že je to pro vás problém.
A: To je vtip?
B: Ne, není. Tady karta pro vás s 500 eury. Můžete
si koupit nové věci a oblečení.
A: Jestli tomu dobře rozumím, můj kufr s mými
starými věcmi je ztracen a já si můžu koupit
nové oblečení s touto kartou?
B: To je pravda.
A: Koupím si nové spodní prádlo. Můj manžel bude
šťastný. Tohle je skvělá letecká společnost.
B: My chceme šťastné cestující.
A: Promiňte? Čtete anglicky?
B: Samozřejmě. Vy ne?
A: Ne. Já mluvím anglicky, ale nečtu anglicky.
B: To je zajímavé.
A: Vidíte tyto šipky?
B: Ano, vidím.
A: Můžete to pro mě přečíst?
B: Na levých šipkách jsou náměstí, hrad, kostel a
muzeu.
A: Kdepak. Je to všechno?
B: Na pravých šipkách jsou radnice, vlakové
nádraží, turistické centrum a policie.
A: Kdepak.
B: Na šipkách se směrem rovně jsou podzemka a
pivovar.
A: A WC?
B: Lituji. Žádná šipka se směrem na WC.
A: Čau. Potřebujete pomoct?
B: Ano, můj kufr je těžký.
A: Já vám můžu pomoct. Pro mě to není problém.
B: Ty brďo. Vidím, že jste silný muž. Já jsem štíhlá
blond modelka a tento kufr je na mě těžký.
Posilujete?
A: Ano. Chodím do posilovny.
B: Vidím to na vašich pažích. Kde je vaše sedadlo?
A: Mám sedadlo 23.
B: Já mám sedadlo 24. To je skvělé. Tohle je skvělý
výlet. Jaké je vaše jméno?
A: Já jsem Arnold a vy?
B: Já jsem Pamela. Ráda vás poznávám.
A: Rád vás poznávám, Pamelo.
B: Líbí se mi vaše angličtina.
A: Opravdu? Já mluvím trochu anglicky.
B: Vy jste velmi roztomilý.
A: Jak se máš, Tome?
B: Ne dobře.
A: Proč? Co se děje? (Co je špatně?)
B: Příští týden pojedu na dovolenou.
A: To je skvělé, že?
B: Ne. Budu mluvit anglicky, ale mluvím trochu
anglicky.
A: To pro tebe nebude obtížné.
B: Já nevím. Budu mluvit s hodně lidma. Pomoz
mi, Jacku.
A: Neciť se špatně. To bude OK.
B: Cítím se špatně, protože budu mluvit s
číšníkama, taxikářema a kapitánama.
A: Ty poletíš, ale nebudeš mluvit s kapitánama.
B: Ne, ale budu ho poslouchat v letadle. Taky budu
mluvit s recepčníma a prodavačema.
A: Chápu. Zavolejmi a já ti pomůžu.
A: Dobré ráno, pane.
B: Dobré ráno. Co je nového?
A: Musím se naučit anglicky.
B: Je dobré mluvit anglicky. Proč chcete mluvit
anglicky?
A: Protože cestuju a lidi mluví anglicky.
B: To je pravda. Ale vy mluvíte anglicky.
A: Já mluvím trochu anglicky. Já chci mluvit lépe.
B: Vaše angličtina je dobrá.
A: Ne. Moje angličtina není dobrá. Cítím se hloupě, když musím mluvit anglicky.
B: Aha. Já můžu říct, “Pokračujte.” Jděte za
novými lidmi a ptejte se na otázky. Mluvte,
mluvte, a mluvte a vaše angličtina bude lepší.
A: OK. Zkusím to.
B: Dobrá. Teď, prosím ukliďte tu podlahu.
A: Samozřejmě, uklidím.
A: Vítejte v našem obchodě.
B: Děkuji. Já si chci koupit kufr. Budu poprvé
cestovat a potřebuju kufr, víte.
A: Jste na správném místě.
B: Opravdu? To je skvělé. Já budu mít svůj první
kufr. Jsem šťastný.
A: Jakou chcete velikost?
B: Velikost?
A: Ano. Kufr malé, střední nebo velké velikosti?
B: Já nevím. Můžete mi pomoct?
A: Jaké věci si vezmete s sebou?
B: Věci? Vezmu si své doklady, spodní prádlo, boty,
kalhoty, trička a bundy.
A: Fajn. Vy…
B: Také si vezmu vitamíny, lžíci, nůž a ručník.
A: Chápu. Potřebujete kufr střední velikosti.
B: To je skvělé. Počkejte. Já tady nemám peníze.
A: Můžete mi pomoct sbalit si?
B: Samozřejmě.
A: Já nevím, co potřebuju.
B: Potřebujete doklad, jako průkaz totožnosti.
A: Mám to. A pak?
B: Pak potřebujete nějaké spodní prádlo.
A: Fajn. Mám to.
B: Potřebujete boty, kalhoty, trička a bundy.
A: OK. Mám to.
B: Pak potřebujete nějaké vitamíny, lžíci, nůž a
ručník.
A: Ano. Mám to. Počkejte. Kam si dám všechny tyto
věci?
B: Máte kufr?
A: Ne. Co to je?
B: Musíte si ho koupit. To je věc na cestování, kam
si můžete dát všechny tyto věci.
A: Vy také nemůžete spát?
B: Ne. Není možné spát v tomhle hluku.
A: Odkud to přichází? (teď)
B: Přichází to z posledního pokoje na tamté straně
hotelu.
A: Co? Můj pokoj je na konci druhé strany tohoto
hotelu.
B: Opravdu? A vy nemůžete spát?
A: Když spím, spím dobře. Není jednoduché mě
vzbudit.
B: Tady na recepci vidím patnáct hostů a oni
všichni nemůžou spát.
A: Patnáct hostů nemůže spát?
B: Ano. Tenhle chrápač je hroznej. Musíme ho
zabít. Omlouvám se. Vzbudit.
A: Ano. Pojďme to udělat. Před hotelem je karavan.
Můžeme ho dát tam.
A: Dobře se vyspěte.
B: Děkuji vám. Mám na vás otázku.
A: Co je to?
B: Můžete mě ráno vzbudit?
A: Samozřejmě. V kolik?
B: Potřebuju jet na letiště v 6 ráno. Můžete mě
vzbudit v 5 ráno?
A: Ano. Žádný problém. S jakou leteckou
společností poletíte?
B: Je to letecká společnost “Ranní Kufr.”
A: Cože?
B: Ano, já vím. Můžu mít (dostat) snídani v 5:30?
A: Normálně ne, ale náš kuchař pro vás může
připravit míchaná vajíčka.
B: Skvělé. Děkuji. Dobrou noc.
A: Dobře se vyspěte, pane.
B: Teď budu.
A: Jste tam? Ahoj! Jste tam?
B: Omlouvám se. Já obvykle nemluvím s lidmi,
když jsem na toaletě.
A: Já vím. Já také nemluvím v této situaci, ale mám
tady malý problém.
B: Co potřebujete?
A: Tady není toaletní papír a já nevím, co dělat.
B: Vy jste ve špatné situaci, že?
A: Ano, jsem. Potřebuji vaší pomoc.
B: Opravdu?
A: Ano. Můžete mi hodit nějaký toaletní papír?
B: Žádný problém. Tady máte.
A: To je velká pomoc. Děkuji vám mockrát.
B: To je normální. Příště já můžu být ve stejné
situaci.
A: Máte pravdu.
A: Mám otázku ohledně víza.
B: Ano. Co chcete vědět?
A: Potřebuju vízum do Velké Británie?
B: Ne, nepotřebujete, ale potřebujete vízum do
Spojených Států.
A: OK. Co potřebuju udělat?
B: Musíte jít na internet a najít tuhle webstránku.
A: Je to v angličtině?
B: Ano, je to v angličtině, ale na druhé webstránce
najdete překlad.
A: Tohle je složité.
B: Není to složité. Můžete to udělat doma.
A: Jak?
B: Můžete si udělat nějaký čas, připravit si dobrou
kávu a bude to OK.
A: Děkuji. Pokusím se.
A: Nazdar. Znáte toto místo?
B: Ano, znám. Proč?
A: Tamto jsou sluneční hodiny, že?
B: Na zdi?
A: Ano. Víte proč na nich není správný čas?
B: Já nerozumím.
A: Teď je 2:30, že?
B: Ano, je.
A: Ale ty sluneční hodiny ukazují 1:30.
B: Vidím. To je, protože je letní čas. Ty sluneční
hodiny ukazují 1:30, ale my máme 2:30.
A: Rozumím.
B: Víte, je jednoduché změnit čas na vašich
hodinkách nebo chytrém telefonu, ale není
jednoduché změnit velké namalované sluneční
hodiny za zdi tamtoho domu ze 17. století.
A: 17. století? To je zajímavé.
A: Jaký je tvůj plán na víkend?
B: Chci vzít mojí rodinu do Aqua parku.
A: Nechoď tam o víkendu.
B: Proč ne?
A: Je lepší tam jít v úterý nebo ve středu. Nebude
tam mnoho lidí.
B: Opravdu?
A: Ano. Vaše děti si to užijou, protože nebudou
čekat u vodních skluzavek.
B: To je dobrý nápad.
A: To bude skvělá relaxace pro tebe i tvojí rodinu.
B: Jaká je otevírací doba?
A: Aqua park je otevřen od 10 ráno do 10 večer.
B: Znáš cenu?
A: Rodinný vstupenka na jeden den je 80 dolarů.
B: To není špatné. Děkuju.