Vždyť já chci umět anglicky!
Angličtina - rozdělení úrovní?
A1, A2, B1, B2, C1..... vždyť já chci umět anglicky! a nechci být označován písmeny.
Je našim cílem dostat se do A2, nebo B2?
Hodně lidí řeší, v jaké jsou úrovni, ale v praxi to není vůbec důležité. První otázka, kterou se nás recepční na hotelu zeptá bude.....?
Hello. Is your English level A2, B2 or C1?
Ahoj. Je vaše úroveň angličtiny A2, B2 or C1?
Nebo když jste se ztratili a ptáte se anglicky na cestu do vašeho hotelu, cizinec se vás zeptá takto...?!?
Can you speak in present time or do you know present perfect?
Umíte mluvit v přítomném čase nebo znáte předpřítomný čas?
Realita je jiná. Reálně se vás takhle nikdo nezeptá.
Možná vám položí jednoduchou otázku... Do you speak English?
Nebo přijdete na obchodní schůzku a protistrana se vás zeptá?
Would you like to negotiate in normal English phrases or we can use more complicated idioms on our meeting?
Chtěli byste vyjednávat v normálních anglických frázích nebo můžeme na naší schůzce používat složitější idiomy?
Pochybuji.
Protistrana se rovnou pustí do hovoru nebo se Vás zeptá, jakou jste měli cestu.
Naší motivací by měl být REÁLNÝ CÍL.
Například:
- Chci se v zahraničí umět ubytovat na hotelu.
- Chci si anglicky objednat jídlo v restauraci.
- Chci si v zahraničí vypůjčit auto nebo motorku a neplatit zbytečně moc peněz.
- Po telefonu si chci na hotelu objednat šampaňské na pokoj.
- Na tržišti chci umět jednoduše smlouvat o ceně.
- Chci se zeptat, kde je garáž a jak se tam dostanu.
- Nebo se chci dozvědět, jestli se můžu ubytovat teď nebo až po 16 hodině.
- a tak dále
Jednoduché a reálné cíle.
Umět 3000 slovíček může být pěkný cíl, ale k čemu nám to bude, když se v životě stejně nedomluvíme.
Pokud si dáme reálné a praktické cíle, nemusí nám záležet na tom, jestli spadáme do úrovně A, B nebo C.
Mnoho praktických a zábavných rozhovorů na procvičování,