Buďme sami sebou.
Když jsem byl v Americe…
chtěl jsem mluvit tak, aby ostatní nepoznali, že jsem od jinud.
Proč?
Chtěl jsem zapadnout a být jako ti američané, co mluví hezky
anglicky. Asi jsem se taky bál, že by hned poznali, že jsem
od jinud a nebavili by se se mnou jako rovný s rovným.
Chodil jsem do kurzu a učil se anglicky. Tam jsem se bavil s
jednou starší učitelkou, proč chci mluvit dokonalou angličtinou
s perfektním přízvukem.
Ona si mě vyslechla a jelikož to nebyla hloupá američanka, řekla mi:
“Ty přeci jsi od jinud. Ty ses tady nenarodil. Ty jsi z Evropy
a jsi unikátní. Nejsi jako ostatních stovek tisíc američanů.
Ty jsi Richard a jsi originální. Proč chceš být někým jiným?”
To mě opravdu zaujalo. Nikdo mě takhle pěkně nepotvrdil. Dál jsem
se snažil umět dobře anglicky, ale už to nemuselo být tak dokonalé
a tak perfektní. Raději jsem se snažil být sám sebou.
Není špatné být sám sebou.